108 C 107/2021-27 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím, která představovala nezaplacené televizní poplatky za květen 2019 až červen 2020. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalovaná přihlásila 1. 12. 1989 televizní přijímač k evidenci poplatníků televizního poplatku (viz potvrzení o přihlášení poplatníka). Žalovaná nezaplatila televizní poplatek za měsíce květen 2019 a dále srpen 2019 až červen 2020, a to v měsíční výši 135 Kč, celkem tedy 1 620 Kč. Žalobkyně následně dopisy ze dne 15. 9. 2020, 13. 11. 2020 a 22. 1. 2021 upozorňovala žalovanou na její povinnost vyplývající z přihlášky poplatníka České televize a vyzývala ji k úhradě vzniklého dluhu. Žalované byly tyto dopisy řádně doručeny, jak vyplývá z dodejek předložených žalobkyní. Na tyto výzvy žalovaná nijak nereagovala. Nárok žalobkyně je důvodný, vychází z ustanovení § 3 a násl. zák. č. 348/2005 Sb., splatnost poplatků vyplývá z ustanovení § 7 zák. č. 348/2005 Sb. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v částce 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč, a to za dva úkony dle ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. (zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby). Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobkyni nepřísluší, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12. Podle článku 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Pokud jde o žádost žalované, aby směla plnit dlužnou částku ve splátkách, soud jí nevyhověl. Žalovaná pro odůvodnění žádosti uvedla, že je v současné době bez zaměstnání a pobírá pouze invalidní důchod ve výši 7 800 Kč měsíčně a hradí nájemné ve výši 4 200 Kč měsíčně, přičemž má další výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně, které blíže nespecifikovala a nedoložila. Soud její žádost o splátky posoudil jako nedůvodnou, a to zejména vzhledem k výši žalované částky, která není nijak vysoká, a příjmy žalované dostačují pro její jednorázovou úhradu, když žalovaná nijak nedoložila výši jí tvrzených výdajů. Dalším důvodem pro neumožnění splátek pak je skutečnost, že žalovaná si byla vědoma dlužné částky vůči žalobkyni, když poslední výzva k úhradě jí byla doručena před podáním žaloby dne 28. 1. 2021. Pokud by žalovaná začala hradit splátky ve výši 500 Kč (jak požadovala) bezprostředně po doručení výzvy k úhradě či po doručení elektronického platebního rozkazu, který byl vydán soudem, byla by dlužná částka již uhrazena. Soud tak nemohl žalované v jejím požadavku o splátky vyhovět zejména vzhledem k jejímu liknavému přístupu k vzniklému dluhu a jeho následné úhradě. Od vzniku dluhu i výzvy žalobkyně k jeho úhradě uplynula již značná doba a vzhledem k výši dluhu není namístě žádosti žalované o splátky vyhovět.