112 C 143/2022-20 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 525 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné přirážky k jízdnému za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu v hromadném dopravním prostředku, provozovaném žalobkyní. 2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 OSŘ). 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: 4. Žalovaný použil dne 22. 7. 2021 v 10:44 hodin v [obec] ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na lince [číslo] provozované žalobkyní. V úseku zastávky [ulice] se na výzvu revizora žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem a byla mu proto uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis o provedené přepravní kontrole a žalovaný tento zápis osobně podepsal. 5. Posouzením věci po právní stránce podřadil soud zjištěný skutkový stav věci pod ustanovení § 1970, § 2550, § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písmeno b), c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 7 odst. 5, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, Smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému [územní celek] (zejm. čl. 3, čl. 8 odst. 8, čl. 9 odst. 3 bod 5), včetně Tarifu Integrovaného dopravního systému [územní celek]. 6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel konkludentně s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, aniž by před nástupem do vozidla nebo přímo ve vozidle uhradil jízdné. Na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 1 525 Kč, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. 7. Soud žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal náhradu nákladů řízení které činí částku 5 119 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 1 000 Kč určené podle § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby po 300 Kč a 21 % DPH, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 819 Kč. I tuto povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 OSŘ) k rukám právního zástupce žalobkyně (149 odst. 1 OSŘ). 8. Přestože se jedná o formulářovou žalobu, soud je toho názoru, že je třeba přistupovat k žalobám i tak individuálně, zejména s přihlédnutím k osobám účastníků, když je ze soudního systému zřejmé, že žalovaný je osobou, která si z přepravních podmínek a povinností plynoucích ze zákona nic nedělá a jezdí načerno pravidelně. Ustanovení advokátního tarifu § 14b mělo za cíl ochránit spotřebitele před„ rozsekáváním“ bagatelních pohledávek na jednotlivá plnění s cílem je„ odřít“ ještě o zmnožené náklady řízení v situaci, kdy bylo zřejmé, že předmětem řízení se prakticky stávaly právě jen náklady řízení, pro což byly tyto pohledávky skoupeny spekulanty. Nemířila zcela jistě k poskytnutí ochrany těm, kterým je jejich protiprávní chování zcela jedno a porušování práv druhých je jejich denním chlebem. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedená ustanovení vyhlášky nepoužije, nicméně uvedený postup nevylučuje v ostatních věcech, kde nebudou splněna kritéria shora nastíněná. 9. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.