112 C 189/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 9. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 4 572 Kč, a to za jízdu ve vozidle městské hromadné dopravy bez zaplacení jízdného. Žalovaný dosud dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud příslušný podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v návaznosti na § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), postupoval podle § 115a OSŘ, a ve věci rozhodl bez jednání vycházeje pouze z předložených listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole z 20. 6. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla uložena přirážka k jízdnému v celkové výši 1 524 Kč za využití MHD v [obec] na lince metra A a zastávce [ulice] v 14:20 hodin. Dlužná částka nebyla dosud uhrazena. Stejně tomu bylo i2. 6. 2021 na téže lince a stanici [anonymizováno] v 18:22 a 13. 6. 2021 na téže lince a stanici [anonymizováno] v 12:26 hodin. 4. Posouzením věci po právní stránce podřadil soud zjištěný skutkový stav věci pod ustanovení § 1970, § 2550, § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písmeno b), c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 7 odst. 5, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel konkludentně s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, aniž by před nástupem do vozidla nebo přímo ve vozidle uhradil jízdné. Na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit přirážku k jízdnému v celkové výši 4 572 Kč, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši ode dne uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Soud žalobci v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal náhradu nákladů řízení které činí částku 5 119 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 1 000 Kč určené podle § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby po 300 Kč a 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 819 Kč. I tuto povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 OSŘ) k rukám právního zástupce žalobce (149 odst. 1 OSŘ). 6. Přestože se jedná o formulářovou žalobu, soud je toho názoru, že je třeba přistupovat k žalobám i tak individuálně, zejména s přihlédnutím k osobám účastníků, když je ze samotné žaloby zřejmé, že žalovaný je osobou, která si z přepravních podmínek a povinností plynoucích ze zákona nic nedělá a jezdí načerno pravidelně. Ustanovení advokátního tarifu § 14b mělo za cíl ochránit spotřebitele před„ rozsekáváním“ bagatelních pohledávek na jednotlivá plnění s cílem je„ odřít“ ještě o zmnožené náklady řízení v situaci, kdy bylo zřejmé, že předmětem řízení se prakticky stávaly právě jen náklady řízení, pro což byly tyto pohledávky skoupeny spekulanty. Nemířila zcela jistě k poskytnutí ochrany těm, kterým je jejich protiprávní chování zcela jedno a porušování práv druhých je jejich denním chlebem. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedená ustanovení vyhlášky nepoužije, nicméně uvedený postup nevylučuje v ostatních věcech, kde nebudou splněna kritéria shora nastíněná.