116 C 261/2021 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 13.795 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku za nepojištění vozidla. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že na základě § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“) je žalobce příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se shora uvedeným zákonem. Žalovaný byl v období od 25. 7. 2019 do 3. 11. 2019, kdy nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti k vozidlu [registrační značka], č. technického průkazu [anonymizováno], zapsán v registru vozidel jako vlastník tohoto vozidla a v období od 22. 9. 2019 do 31. 12. 2019 byl žalovaný zapsán v registru vozidel jako vlastník vozidla [registrační značka], č. technického průkazu [anonymizováno], které v tomto období nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalovaný je tedy ve smyslu § 4 odst. 1 zákona osobou povinnou k úhradě příspěvku za uvedená vozidla. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné částky žalobci nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobce, domáhá se žalobce zaplacení částky 6.930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 3. 2020 do zaplacení a částky 6.865 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný, který je vlastníkem vozidla [registrační značka] v období od 25. 7. 2019 do 3. 11. 2019 a vozidla [registrační značka] v období od 22. 9. 2019 do 31. 12. 2019 nesplnil zákonnou povinnost sjednat povinné ručení k těmto vozidlům. Žalobci tedy vznikl nárok požadovat za tato období po žalovaném uhrazení příspěvku za nepojištěné vozidlo. Z výzvy k zaplacení ze dne 12. 2. 2020 a ze dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce vyzván k zaplacení příspěvku za výše uvedená období, jehož základ činil 6.630 Kč a 6.565 Kč a dále byly žalovanému naúčtovány náklady ve výši 300 Kč za uplatnění každého příspěvku. Jelikož žalovaný částky ve stanovených lhůtách 30 dnů nezaplatil, byl ze strany žalobce opětovně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 6.930 Kč upomínkou ze dne 4. 6. 2020 a k úhradě dlužné částky ve výši 6.865 Kč upomínkou ze dne 2. 12. 2020. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 4 odst. 1 zákona vzniklo žalobci právo na příspěvek, když bylo prokázáno, že žalovaný, jakožto vlastník vozidel [registrační značka] a [anonymizováno] v období od 25. 7. 2019 do 3. 11. 2019 a v období od 22. 9. 2019 do 31. 12. 2019 nesplnil zákonnou povinnost uzavřít k těmto vozidlům pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný je tedy ve smyslu § 4 odst. 1 a 2 zákona povinen uhradit žalobci příspěvek, jehož výše byla určena dle § 4 odst. 3 zákona, a to včetně náhrady nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona). Protože žalovaný příspěvky ve stanovených lhůtách nezaplatil, dostal se do prodlení a žalobci vzniklo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6.930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 3. 2020 do zaplacení a částky 6.865 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 11. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“). Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 30.000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupkyně žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 900 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. částku 252 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 800 Kč. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.