116 C 31/2021-54 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31.1.2021 se žalobce domáhal finančního vypořádání ve výši 500.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby. Účastníci uzavřeli dne [datum] manželství, notářským zápisem ze dne [datum] došlo k zúžení rozsahu společného jmění manželů. Ke dni 7.2.2018 byli účastníci pravomocně rozvedeni. V roce 2001 koupili účastníci rodinný dům v [obec], zrekonstruovali jej a po zúžení SJM se stala jeho výlučnou vlastnicí žalovaná. V roce 2014 nabyla do svého výlučného vlastnictví žalovaná i rodinný dům ve [anonymizováno]. Tento společně účastníci zrekonstruovali a žili v něm. Jelikož žalovaná po celou dobu nepracovala, byla v domácnosti a neměla žádné příjmy, vše bylo hrazeno z příjmů žalobce. Tento neměl vlastní soukromý účet. Úvěry byly vedeny na žalovanou, proto posílal finanční prostředky přes společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], kde byl technickým ředitelem, na účet žalované. Většina faktur na rekonstrukci byla vystavena na jméno žalované, a to kvůli proplácení úvěru ze stavebního spoření. Žalobce byl vyzván písemně i u jednání, aby doplnil svá tvrzení ohledně uplatněného nároku, aby přesně uvedl, jakým početním postupem dospěl k žalované částce, z jakých konkrétních položek se tato částka skládá a k dalším tvrzením. Žalovaná s návrhem nesouhlasila a namítala nedostatečná tvrzení žalobce. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti: neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. Úprava § 101 o.s.ř. navazuje na povinnost účastníka v návrhu na zahájení řízení vylíčit rozhodující skutečnosti (§ 79). V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby byla žaloba projednatelná (tak, že uvedením rozhodujících skutečností je skutkový děj vymezen nezaměnitelně). V návaznosti na žalobu se povinnost uložená účastníku v § 101 odst. 1 písm. a) týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Zbývající (chybějící) tvrzení, ve srovnání s těmi, která účastník uvedl v žalobě anebo ve vyjádření, je proto žalobce povinen uvést v dalším průběhu řízení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je určen rozsahem povinnosti skutečnosti tvrdit. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Následkem je nepříznivé rozhodnutí pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil. Podle ustanovení § 458 odst. 1 občanského zákoníku musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Aby žalobce dostál požadavku na vylíčení rozhodných skutečností, nepostačuje uvést celkovou výši bezdůvodného obohacení (vyrovnání), neboť bez uvedení konkrétních plateb není skutek, jenž má být předmětem řízení nezaměnitelně individualizován, což je nezbytné nejen pro možnost obrany žalované, vymezení okruhu sporných a nesporných skutečností a rozhodnutí ve věci samé, ale také pro posouzení případných překážek věci zahájené, či pravomocně rozhodnuté. Žalobce neunesl břemeno tvrzení, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. Co se týče náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. o.s.ř. Žalovaná byla plně úspěšná, ale náhrady nákladů řízení se výslovně vzdala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.