119 C 148/2022-43 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 70.941,14 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 18.8.2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný čerpal úvěr ve sjednaném úvěrovém rámci 70.000 Kč. Úvěr se zavázal žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuálně dlužné částky. Splatnost byla sjednána vždy k 20. dni kalendářního měsíce. V průběhu trvání celého závazkového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 82.301,76 Kč a celkem uhradil částku ve výši 23.745 Kč. Žalobce tuto částku započítal na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný však neplnil svůj závazek řádně a včas, žalobce využil svého práva a celý úvěr zesplatnil, a to z důvodu, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek. Úvěr byl zesplatněn ke dni 30.12.2021. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celé dlužné částky dopisem ze dne 30.12.2021. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 69.947,14 Kč, poplatku ve výši 264 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč Smluvní nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů odvozuje žalobce z ustanovení odst. 9.1 úvěrových podmínek. Nárok na zaplacení smluvní pokuty z důvodu nesplácení úvěru odvozuje rovněž z odst. 9.1 úvěrových podmínek. Přes předžalobní výzvu žalovaný dosud žalobci neuhradil ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že dne 18.8.2020 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru. Z výpisu z OR vedeného Krajským soudem v Brně oddíl B vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je akciová společnost mezi jehož předmět podnikání patří mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný celkem v průběhu načerpal částku ve výši 82.302,76 Kč a celkem zaplatil žalobci částku 23.745 Kč. Z výzvy ke splacení celého dluhu soud zjistil, že žalobce dne 30.12.2021 po zesplatnění úvěru žalovaného vyzval k zaplacení celé dlužné částky. Z poštovního podacího archu ze dne 31.12.2021 se podává, že výzva byla žalovanému zaslána. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 18.8.2020 se podává, že zástupce žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k plnění dlužné částky. Z poštovního podacího archu ze dne 24.1.2022 se podává, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná mimo nároku na zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel žalovaná jako dlužník. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, žalobci vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny a poplatků, které se žalovaný zavázal žalobci hradit. Jde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 občanského zákoníku. Žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako dodavatel a žalovaný jako spotřebitel. Nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč odvozuje žalobce z ustanovení odst. 9.1 úvěrových podmínek. Soud dospěl k závěru, že na posuzovanou věc lze vztáhnout závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 3030 zákona [číslo] Sb). V posuzovaném sporu ujednání zakládající nárok na náhradu nákladů na vymáhání a smluvních pokut bylo zakotveno v úvěrových podmínkách, a to jejich odst. 9.1. Dodavatel tak přesto učinil, nepočínal si tedy v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (odst. § 6 občanského zákoníku) ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, zamítl (výrok II.). Soud tedy ohledně jistiny, poplatků a příslušenství představovaného úrokem z prodlení vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Neúspěch žalobce byl nepatrný, proto mu přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 23.359,60 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.838 Kč, 4 úkonů právní služby po 3.940 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., 4 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění, účast u jednání) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 3.562 Kč.