119 C 61/2022-51 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1.039,31 Kč, která představovala úhradu za dodávku plynu do odběrného místa [obec], [ulice a číslo] za období od [datum] do [datum] a smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a dále smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 300 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro potřeby domácnosti. V této smlouvě se žalobce zavázal dodávat žalované plyn do odběrného místa [obec], [ulice a číslo] a žalovaná se zavázala za dodávku plynu zaplatit žalobci úplatu. Mezi účastníky bylo v obchodních podmínkách dohodnuto, že žalobce provádí vyúčtování plynu v cenách platných v době dodávky plynu, a to vystavením daňového dokladu (faktury). Zúčtovací období bylo vymezeno pravidelnými a mimořádnými odečty. Lhůta splatnosti byla dohodnuta v délce deseti dnů od vystavení faktury. Žalovaná se zavázala platit žalobci v průběhu zúčtovacího období pravidelné zálohy. Dále bylo dohodnuto, že výše, počet a splatnost záloh bude stanovena v „ Rozpisu záloh“, který žalobce předloží (odešle) žalované po uzavření smlouvy a následně pro další zúčtovací období společně s fakturou. Žalovaná se ve smlouvě v oddíle Ostatní ujednání zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh ve výši 100 Kč a dále smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 400 Kč za měsíc. Za období od [datum] do [datum] žalobce fakturou [variabilní symbol] vyúčtoval k úhradě částku 9.039,31 Kč představující cenu odebraného plynu, 100 Kč představující smluvní pokutu za prodlení a dále 100 Kč přestavující smluvní pokutu, kterou žalobce neuplatňuje. Na tuto zálohu bylo uhrazeno 8.500 Kč zaplacenými zálohami. Žalobce se dále domáhá úhrady smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy, která byla uzavřena na dobu určitou od [datum] s možností automatické prolongace. Z důvodu porušení povinnosti ze strany žalované, a to neuhrazení záloh za měsíc [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] ukončil dodávku zemního plynu žalované a smlouvu ke dni [datum] ukončil. Žalobce se domáhá smluvní pokuty za tři měsíce po 400 Kč. Požaduje však touto žalobou pouze částku ve výši 300 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy a jednotlivých vystavených faktur. Přes předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaná žalobci neuhradila ničeho. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná mimo nároku na zaplacení smluvních pokut. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Jde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Žalovaná při uzavírání a plnění smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako dodavatel a žalovaná jako spotřebitel. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, když nezaplatila žalobci úhradu za dodávku plynu za výše uvedené období. Soud proto žalobě v této části vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci úhradu za dodávku plynu. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ujednání o smluvní pokutě bylo v projednávaném sporu obsaženo sice ve smlouvě samotné, nicméně v odstavci ostatní ujednání. V tomto směru pak lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 351/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, v posuzovaném případě na ostatní ujednání smlouvy samotné. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 3030 zákona č. 89/2012 Sb). S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením zálohy a za předčasné ukončení smlouvy, zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou 639,31 Kč, ohledně které bylo žalobci vyhověno. Naopak úspěch žalované je představován částkou 400 Kč, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 62% předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 38% předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce vůči žalované právo na 62% (62% minus 38% = 24%) účelně vynaložených nákladů. Náklady vynaložené žalobcem v daném případě sestávají sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč, celkem 1.489 Kč. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 1.489 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované má žalobce vůči žalované právo na náhradu 24% účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 357 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zást. žalobce (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.