16 C 140/2022-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 7.000 Kč s příslušenstvím a částku 3.500 Kč, neboť účastníci uzavřeli na základě žádosti žalované prostřednictvím webového rozhraní dne 19.3.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 0,9% denně tj. 4.060,58 Kč prostřednictvím tří splátek s termínem splatnosti prvé splátky ke dni 18.4.2019 ve výši 3.712,82 Kč, druhé splátky ve výši 3.712,88 Kč ke dni 18.5.2019 a třetí splátky ve výši 3.634,82 Kč dni 17.6.2019. Svých smluvních povinností však nedostála a na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrová smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 7.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr ve výši 7.000 Kč spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí úvěru) ve výši 0,9% denně, tj. 4.060,58 Kč, tedy celkem 11.060,58 Kč prostřednictvím tří splátek s termínem splatnosti prvé splátky ke dni 18.4.2019 ve výši 3.712,88 Kč, druhé splátky ke dni 18.5.2019 ve výši 3.712,88 Kč a třetí splátky ke dni 17.6.2019 ve výši 3.634,82 Kč. Dnem uzavření smlouvy je den, ve kterém byly finanční prostředky převedeny na účet žalované, a to dne 19.3.2019 jak vyplývá ze sdělení banka. Předžalobní výzvou ze dne 25.6.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 1.7.2020. 4. Dle ust. § 2395 občanského zákona (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobce jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, kdy závazkový vztah mezi nimi vznikl předáním předmětu úvěru žalované (bezhotovostním převodem částky 7.000 Kč dne 19.3.2019). Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobci poskytnutou částku spolu s příslušným navýšením, a to navýšením o 0,9% denně, tedy o 4.060,58 Kč na celkovou částku 11.060,58 Kč prostřednictvím tří splátek s termínem splatnosti prvé splátky k 18.4.2019 ve výši 3.712,88 Kč, druhé splátky ke dni 18.5.2019 ve výši 3.712,88 Kč a třetí splátky ke dni 17.6.2019 ve výši 3.634,82 Kč. Žalovaná však žalobci vůbec, natož ve lhůtě splatnosti, té které splátky ničeho nezaplatila a soud tak s ohledem na naprostou nečinnost žalované v průběhu celého řízení žalobě vyhověl, a to jak co do dlužné jistiny, tak co do dlužných úroků z prodlení s odkazem na § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů, pak soud stanovil s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Pokud se týká smluvní pokuty, tuto žalobce požaduje na základě článku 9 smluvních podmínek uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to ve výši 0,1% denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, tj. částky 7.000 Kč, a to za období od 18.6.2019 do 28.1.2022, kdy kapitalizovaná výše smluvní pokuty byla vyčíslena částkou 6.692 Kč. Žalobce však v tomto sporu uplatňuje smluvní pokutu toliko ve výši 3.500 Kč, a to v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 251/2016 Sb. v platném znění. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 1.540 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 7,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 7.479,20 Kč, z čehož DPH představuje 1.159,20 Kč. 8. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.