17 C 208/2022-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 27.553 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 11.6.2021 došlo mezi žalovaným a žalobkyní k uzavření smlouvy o úvěru s tím, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vč. sjednaného poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 11.6.2021. Úrok byl sjednán pevnou částku ve výši 980 Kč, a to u 2.-8 splátky, a dále byl sjednán poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnil, úvěr nesplatil a dostal se do prodlení. Žalobkyně požaduje uhrazení jistiny ve výši 20.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, úroků ve výši 2.940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.294 Kč (10% z nezaplacení jistiny a úroků). Žalobkyně se dále domáhala příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 18.2.2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11.6.2021 včetně ceníku a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové zprávy vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit formou 24 pravidelných měsíčních splátek vč. sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. První splátka činila částku ve výši 1.693 Kč, 2. až 8. částku ve výši 1.814 Kč, 9. až 23. splátka částku ve výši 834 Kč a 24. splátka činila částku ve výši 818 Kč. Úrok byl sjedná u 2. až 8 splátky ve vždy ve výši 980 Kč. A dále byl sjednán poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Pro případ nesplácení úvěru byly ujednány náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání a pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet, má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 10% ze splatné jistiny, úroků. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 11.6.2021 ve výši 20.000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě [číslo] [částka]. Žalovaný však své povinnosti nesplnil, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 3.10.2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3.10.2021. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině částku ve výši 20.000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku ve výši 660 Kč, na poplatku za expres výplatu částku ve výši 199 Kč, úrocích částku ve výši 2.940 Kč, na úrocích z prodlení ve výši 141,92 Kč za období od 21.3.2022 do 5.4.2022, na účelně vynaložených nákladech částku ve výši 460 Kč a smluvní pokutě částku ve výši 3.294 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě výzvy žalobkyně ze dne 16.8.2021 ani zaslané předžalobní výzvy ze dne 18.2.2022. 5. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky, tyto však řádně nesplácel, žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni ke dni 3.10.2021. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) 8. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 9. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumá důsledným zjišťováním kreditního skóre spotřebitele. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. V tomto případě žalobkyně brala v úvahu následující skutečnosti. Zdrojem příjmu žalovaného bylo zaměstnání, čistý měsíční příjem byl 19.600, čistý příjem ostatních členů domácnosti byl 0 Kč, výdaje na domácnost měsíčně činily 8.200 Kč, splátky činily 1.033 Kč. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází SOLUS, NRKI, ISIR, CEE. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, uzavřená smlouva je tedy platná. Žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svoji povinnost řádně úvěr splácet, má žalobkyně právo také na úhradu ujednané smluvní pokuty dle § 2048 občanského zákoníku. Soud tedy žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na jistině částku ve výši 20.000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku ve výši 660 Kč, na poplatku za