18 C 242/2021-20 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla pohledávka žalobce z titulu účastníky uzavřené smlouvy [číslo] s účinností od 19.10.2006, na základě které žalobce dodával vodu z vodovodu pro veřejnou potřebu a odváděl odpadní vodu do kanalizace pro veřejnou potřebu na odběrném místě [číslo] Brno [obec], [ulice a číslo]. Za poskytnuté služby žalobce vystavil fakturu [číslo] se splatností 11.12.2020 za období od 18.6.2020 do 21.7.2020 v celkové částce 302,40 Kč vodné a stočné 284 Kč. Dále žalobce vyfakturoval období od 22.7.2020 do 9.11.2020, kdy vodné činilo 1.096,20 Kč a stočné 1.029,50 Kč, celkem tak fakturované vodné a stočné činilo 2.983 Kč. Žalovaný tuto částku dosud neuhradil. Ve věci bylo rozhodováno v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání na základě listinných důkazů za souhlasu stran. Závěr o skutkovém stavu věci učinil soud z doložených listinných důkazů takový, že účastníci uzavřeli dne 19.10.2006 smlouvu [číslo] o dodávce vody z vodovodu pro veřejnou potřebu a odvádění odpadních vod do kanalizace pro veřejnou potřebu (dále jen„ předmětná smlouva o dodávce vody“), na základě které se žalobce jako dodavatel zavázal dodávat vodu z vodovodu pro veřejnou potřebu a odvádět odpadní vody kanalizací pro veřejnou potřebu, když v příloze [číslo] se uvádí číslo odběru a adresa, způsob zjišťování množství odebrané vody, placení záloh a další. Fakturou [číslo] ze dne 25.11.2020 žalobce vyúčtoval žalovaném vodné a stočné za období od 18.6.2020 do 9.11.2020, a to celkem v částce 2.983 Kč, splatnost této faktury byla dne 11.12.2020. Žalovaný fakturu neuhradil. Ohledně stručného právního posouzení věci soud odkazuje na ust. zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, kdy účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu o dodávce vody, žalobce jako dodavatel a žalovaný jako odběratel dle § 2 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb., žalobce zajistil množství vodného a stočného v souladu se zák. č. 274/2001 Sb. a na základě toho vystavil daňové dodávku vody, vyfakturoval vodné a stočné v souladu se zák. č. 274/2001 Sb. výše uváděnou fakturou, když žalovaný ji však neuhradil. Žaloba žalobce je tedy důvodná, a proto jí soud vyhověl. Vyhověno bylo i pokud jde o požadované příslušenství, které je zcela v souladu s ust. § 1970 o. z. (zák. č. 89/2012 Sb. obč. zák. v platném znění) a v souladu s vl. nař. [číslo] Sb., když počátek prodlení je ode dne následujícího po splatnosti příslušné faktury. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a ve 2 paušálních náhradách výdajů po 100 Kč dle § 1, § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. (výzva, žaloba). Celkem tedy náklady řízení žalobce sestávají z částky 600 Kč. Náhrada nákladů řízení pak v tomto případě v sobě neobsahuje náhradu za daň z přidané hodnoty, neboť tato v souladu s ust. § 137 odst. 3 přísluší pouze advokátům, popř. notářům či dalším tam zmíněným zástupcům.