20 C 22/2022-30 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 14 085,33 Kč s příslušenstvím. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 11. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % čerpaného úvěru, počínaje dnem 11. 5. 2017, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Žalobce svůj závazek splnil a dne 11. 5. 2017 úvěr žalovanému poskytl, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků ve výši úvěrového rámce na běžný účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě. Pro účely opakovaného čerpání pak žalobce vydal žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas neplnil a v duchu smluvního ujednání žalobce prohlásil úvěr poskytnutý na základě smlouvy o úvěru dopisem ze dne 29. 2. 2020 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopností splácet, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 11. 5. 2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopností splácet [číslo] to mezi žalobcem jako bankou a žalovaným jako klientem, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z poskytnutého úvěru, počínaje dnem 11. 5. 2017. Výpisem z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný dluží ke dni podání žaloby žalobci částku ve výši 14 085,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 188,76 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 680,26 Kč. Ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do důvodu i výše, neboť žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o.z. s tím, že žalovanému bylo umožněno poskytnutý úvěr čerpat a následně vyčerpaný úvěr spolu s příslušným úrokovým navýšením vrátit zpět žalobci, k čemuž nedošlo. Soud tak vzal za prokázané, že žalovaný dluh řádně nehradil a dostal se do prodlení, kdy žalobce využil svého práva a celý dluh dopisem ze dne 29. 2. 2020 okamžitě zesplatnil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky, k čemuž nedošlo. Dlužná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 9 852,33 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč a 1 833 Kč, jakož i z úroku z prodlení kapitalizovaného k 29. 2. 2020 ve výši 680,26 Kč a smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 1 188,76 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních splátkách). Jelikož žalovaný se nezaplacením dlužné částky ve lhůtě splatnosti dostal do prodlení s peněžitým plněním, vzniklo žalobci právo na úhradu zákonných úroků z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. ve výši, jež je účinná k prvému dni prodlení. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu tří dnů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta, která je vypočítaná podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb (dále jen„ AT“). Odměna advokáta se skládá ze 3 úkonů právních služeb 3 x 300 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení (§11 odst. 1 písm. a) AT), za předžalobní upomínku a sepis žaloby (oba úkony dle § 11 odst. 1 písm. d), 3 x 100 Kč jako režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. a), DPH z těchto částek v zákonné výši podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a dále k nákladům řízení patří zaplacený soudní poplatek 800 Kč. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.