20 C 224/2021-21 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou soudu dne 25. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 918,22 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 10. 2018 mezi žalovanou a původním věřitelem společnosti [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru, podle které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit úvěr v jedné splátce do 2. 11. 2018. Dle kopie výpisu z účtu je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta na jeho účet č. [bankovní účet] částka 5 000 Kč, číslo účtu je shodné s číslem účtu uvedeným v žádosti o úvěr. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil pohledávku vůči žalované na žalobce. Postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalovaná úvěr zaplatila jen částkou 2 081,78 Kč. Žalobce žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 2. 2. 2021 vyzval k úhradě dluhu a upozornil ho na možnost podání žaloby. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná, coby dlužník, porušila svoji povinnost plynoucí jí ze smlouvy o úvěru, když neuhradila dluh, ačkoliv původní věřitel svoji povinnost vůči žalované bezezbytku splnil. Žalobce pak řádně nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Protože žalovaná svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila včas, ocitla se tak v prodlení. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále v odměně za právní zastoupení dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., za dva úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, podání žaloby,) a za úkon spočívající v sepisu jednoduché výzvy k plnění odměnu ve výši 100 Kč odpovídající polovině sazby a dále třech režijních paušálech po 100 Kč a DPH ve výši 21% z těchto částek. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 1.368 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).