20 C 254/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 22.11.2021 domáhal vyklizení nemovitosti – bytu, označeného ve výroku rozhodnutí, jehož je výlučným vlastníkem, žalovaným, který je jeho syn. Žalovaný měl v roce 2019 problémy s obstaráním bydlení. Žalobce mu nabídl než si najde bydlení, že může se žalobcem užívat byt, nečekal však, že žalovaný v bytě zůstane několik let. Nemají spolu sepsanou žádnou smlouvu o užívání bytu a byt není dostatečně velký pro důstojné bydlení žalobce a žalovaného. Žalobce proto několikrát v průběhu roku 2021 vyzval ústně žalovaného k vystěhování z bytu, protože tak neučinil, zaslal mu dvě písemné výzvy, ale bez úspěchu. 2. Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že nárok neuznává, připustil, že žalobcem otcem byl vyzván k odstěhování, otci přispíval na bydlení částkou 3 000 Kč měsíčně, od června 2020 pak 2 100 Kč měsíčně, v minulosti bydlel na různých místech, v různých městských částech v podnájmech, z posledního se vystěhoval na žádost majitelky objektu z důvodu zamyšlené rekonstrukce objektu. Do bytu se plně vrátil v březnu roku 2020, kdy otec svolil k tomu, aby byt užíval, ale dokud si nenajde jiné bydlení. Platby, které otci následně poskytoval svou výší navazovaly na domluvu z přechozích let, z mezidobí od roku 2014 do roku 2020, kdy v bytě vícekrát přechodně pobýval, byť po dobu kratší než nyní, a to vždy do okamžiku, než si našel jiné bydlení. Platby měly sloužit nejen k úhradě energií, ale byly za užívání bytu, tedy za možnost v bytě bydlet. Nelze tedy hovořit o tom, že by otci nikdy neplatil„ nájemné“ ve smyslu protihodnoty za vlastní užívání bytu. Způsob užívání lze považovat při nejmenší jako kunkludentní dohodu o úplatném užívání bytu, tj. nájem. Na rekonstrukci bytu se domluvili v listopadu 2003, která se měla realizovat od ledna 2004, kdy na ni začal přispívat částkou 1 500 Kč měsíčně a měla se dokončit nejpozději do 15 let a měla spočívat ve výměně oken, renovaci WC, plynového kotle a kuchyňské linky. Byla provedena pouze výměna oken a kuchyňské linky. Otci je za pomoc v nouzi vděčný, bydlení samostatné si aktivně vyhledává, ale je to obtížná situace, neboť trpí závažným neurologickým onemocněním od roku 2014 a od roku 2017 je invalidní a nyní pracuje na částečný úvazek v chráněné dílně u fy [anonymizováno] spol. s r.o. s hrubou mzdou 150 Kč na hodinu a jeho příjmy činí mzda + invalidní důchod 10 000 Kč měsíčně. Jenom za cestovné utratí 1 000 Kč měsíčně. Nárok žalobce je tedy v rozporu s dobrými mravy, neboť s ohledem na své majetkové poměry by se mohl ocitnou i na ulici. 3. Soud provedl dokazování výpisem z katastru nemovitostí, ze kterého bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] – byt v budově [část obce] číslo popisné 613 bytový dům, [list vlastnictví], na parcele [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne 23.1.2003. Žalobce vyzval žalovaného k vystěhování a vyklizení nemovitosti (důkaz dopisem ze dne 14.9.2021) a dopisem právního zástupce ze dne 1.11.2021 (důkaz dopisem včetně podací stvrzenky). Majetkové a osobní poměry žalovaného jsou prokazovány posudkem o invaliditě Městské správy sociálního zabezpečení [obec] (důkaz posudkem ze dne 3.6.2022) ze které se zjišťuje, že žalovaný trpí epilepsií s rozvojem od února 2014 a je invalidní v I. stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona číslo 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Z posudkového závěru vyplývá, že byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Tvrzení žalovaného o jeho majetkových poměrech je prokazováno pracovní smlouvou se [právnická osoba] spol. s r.o. [ulice a číslo], [obec] ze dne 20.10.2016 ze které bylo zjištěno, že pracovní poměr se sjednává na dobu určitou od 31.10.2017 na pracovní úvazek 8 hodin týdně a hrubou mzdu 150 Kč za hodinu. Z potvrzení této firmy s datem 5.5.2022 bylo zjištěno, že žalovaný jako počítačový technik má průměrný čistý měsíční výdělek za kalendářní čtvrtletí I. roku 2022 ve výši 4 965 Kč a invalidní důchod 5 327 Kč. K ilustraci na bytovém trhu byly doloženy tři inzeráty z [webová adresa], ze kterých bylo zjištěno, že za pronájem bytu 2+ 1 62 m2 na ulici Uršova [obec] – [část obce] je žádáno 13 900 Kč za měsíc, za byt 2+ 1 40 m2 ve stejné lokalitě 14 000 Kč za měsíc a za pronájem bytu 2+ 1 58 m2 na ulici [anonymizováno], [obec] – [část obce] je požadováno 14 490 Kč za měsíc. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno a mezi účastníky není sporné, že žalobce je vlastníkem bytu v [obec] – [část obce] na [anonymizováno] [číslo] a žalobce je otcem žalovaného. Mezi účastníky rovněž není sporné, že žalobce souhlasil s přechodným ubytováním žalovaného na dobu, než si zajistí vlastní bydlení, což se v minulosti opakovaně dělo. Žalovaný předmětný byt užívá na základě ústního souhlasu majitele bytu a není sporné, že žalobce opakovaně žalovaného z bytu vykazoval, a to ústně i písemnou výzvou ze dne 14.9.2021 a 1.11.2021. 5. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné (§ 2201 zákona číslo 89/2012 Sb.). V projednávané věci nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva na předmětný byt, žalobce žalovaného opakovaně přenechával v bytě po časově omezenou dobu, když neměl jinou možnost bydlení a žádná ze stran toto řešení, tj. setrvání žalovaného v bytě nepovažoval za definitivní. Jestliže tedy žalobce s bydlením žalovaného v bytě nesouhlasí, pak soud žalobě na vyklizení vyhověl. Otázka domluvy ohledně rekonstrukce bytu podle tvrzení žalovaného pro posouzení věci není rozhodná. Z předložených listinných důkazů, tj. z potvrzení o výdělku i z posudku o invaliditě žalovaného je zřejmé, že jeho finanční situace je neutěšená, nicméně předmětné inzeráty nejsou pro posouzení věci vhodné, kdy je zřejmé, že tak velký byt 2 + 1 je pro potřeby žalovaného, který je sám nadbytečně velký. S ohledem na dlouhodobost tohoto přechodného bydlení je zřejmé, že žalovaný musí být schopen svou bytovou situaci vyřešit sám, případně příspěvkem na bydlení nebo jinými sociálními dávkami a nemůže se v bytě zdržovat na úkor žalobce, když tento s tím nesouhlasí. Vzhledem k věku žalobce, který je důchodce má právo na zajištění klidného bydlení a stejně tak žalovaný, jako mladý člověk má představy o bydlení jiné. Vzhledem k tomu, že žalobce se společným bydlením žalovaného nesouhlasí a vnímá ho jako omezující, nezbylo soudu než návrhu vyhovět. 6. Žalobce měl ve věci úspěch, měl by právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud však tuto náhradu nepřiznal s ohledem na špatné majetkové poměry žalovaného, které byly důvodem k osvobození od soudních poplatků a o stanovení advokáta žalovanému. Rovněž s ohledem na majetkové poměry a osobní situaci žalovaného soud uložil žalovanému delší lhůtu k vyklizení, a to v trvání 3 měsíců od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).