21 C 155/2022-15 — Městský soud v Brně

Žalobou z 10.4.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako příspěvku hrazeného provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zák. 168/1999 Sb. (do částky 10.400,00 Kč) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva (300,00 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bylo v řízení rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů doložených žalobkyní, a to i přes částečné zamítnutí žaloby, jejímž důvodem nebylo neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene ze strany žalobkyně, ale nesplnění zákonných podmínek pro vymáhání části žalovaného nároku. Z výzvy z 5.3.2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě příspěvku dle § 4 zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 25.7.2019 do 31.12.2019 v částce 10.400,00 Kč O úhradu byl upomínán přípisem z 1.7.2020, kde byl rovněž vyzván k úhradě nákladů uplatnění nároku v částce 300,00 Kč, a následně předžalobní upomínkou. Ze zprávy Magistrátu města Brna vzal soud za prokázáno, že žalovaný je evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla od 30.5.2016 dosud. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná do nárokovaného příspěvku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem shora uvedeného vozidla, neprokázal, že by k vozidlu bylo sjednáno pojištění odpovědnosti dle zákona 168/1999 Sb., přičemž žalobkyně mu adresovala výzvu k úhradě příspěvku dle § 4 citovaného zákona, která obsahovala náležitosti dle § 4 odst. 7 včetně lhůty k úhradě, odpovídající tomuto ustanovení, s výjimkou vyčíslení nákladů kanceláře. Výše příspěvku byla vypočtena dle § 4 odst. 3 v sazbách dle § 2 vyhlášky 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, výše úroku z prodlení odpovídá § 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník a vládnímu nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Soud proto do výše nárokovaného příspěvku a k němu se vztahujícímu úroku z prodlení žalobě vyhověl. Pokud jde o nárok na náklady uplatnění této pohledávky, podle § 4 odst. 6 zákona 168/1999 Sb. povinnost zaplatit tyto náklady zaniká, jestliže žalobkyně neodešle do jednoho roku od vzniku povinnosti zaplatit příspěvek osobě povinné výzvu dle odstavce 7. Tato výzva pak má obligatorní náležitosti, mezi které (§ 4 odst. 7) patří i vyčíslení nákladů kanceláře; výzva navíc musí obsahovat veškeré další náležitosti, včetně lhůty k úhradě. Výzva ze strany žalobkyně však neobsahovala uvedení nákladů, neboť ty byly uplatněny až upomínkou z 1.7.2020, která však co do svého obsahu neodpovídá požadavkům § 4 odst. 7 zákona 168/1999 Sb. Jinak řečeno, žalobkyně nesplnila povinnost uplatnit náklady výzvou, odeslanou dle § 4 odst. 7 citovaného zákona, a nárok na úhradu těchto nákladů jí tak nevznikl. Soud proto do částky 300,00 Kč s příslušenstvím žalobu zamítnul. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v návaznosti na poměr úspěchu (97,2 %) a neúspěchu (2,8 %) žalobkyně soud žalovaného jako procesně více neúspěšného účastníka zavázal k úhradě 94,4 % nákladů řízení. Ty spočívají v uhrazeném soudním poplatku 400,00 Kč a nákladech právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony po 300,00 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), 3x rež. paušál po 100,00 Kč, včetně 21% DPH 2.252,00 Kč, z čehož 94,4 % představuje částku 2.126,00 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán.