21 C 197/2022-36 — Městský soud v Brně

Žalobou z 3.3.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako neuhrazeného debetního zůstatku na účtu, který vedla pro žalovaného jako pro podnikající fyzickou osobu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Ze smlouvy o bankovních službách vzal soud za prokázáno, že žalobkyně na základě této smlouvy, uzavřené 24.8.2017, vedla pro žalovaného jako pro podnikající fyzickou osobu běžný účet s označením produktu Profi účet, doplněný debetní kartou s limitem 150.000,00 Kč Smlouvou o povoleném debetu z 22.6.2018 bylo žalovanému povoleno čerpat finanční prostředky do debetního zůstatku s limitem 30.000,00 Kč s dobou čerpání 180 dnů. Součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, dle kterých (bod 10.1) mohla banka od smlouvy odstoupit v případě, že klient závažným způsobem poruší své smluvní povinnosti či pokud banka zjistí jiné skutečnosti, v důsledku kterých je vážně ohrožena schopnost klienta řádně dostát svých závazků. V případě nepovoleného debetu měl žalovaný dle bodu 13.2 povinnost neprodleně uhradit veškeré dlužné částky, přičemž po dobu trvání nepovoleného debetu byla banka oprávněna zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu. Přípisem z 30.12.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k dorovnání nepovoleného debetu ve výši 30.917,22 Kč. Přípisem z 3.2.2021 žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že k 18.2.2021 vykazoval účet žalovaného nepovolený debet 32.912,13 Kč. Přípisem z 19.2.2021 žalobkyně oznámila žalovanému zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek z nepovoleného debetu a současně žalovanému oznámila výši nepovoleného debetu 32.912,13 Kč. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně o částečné úhradě ve výši 20.059,67 Kč, k níž došlo 30.3.2021. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci v souvislosti s poskytováním bankovních služeb na základě smlouvy z 24.8.2017 uzavřeli následně 22.6.2018 smlouvu, kterou žalobkyně umožnila žalovanému debetní zůstatek na jeho účtu, tj. poskytla mu úvěr do výše sjednaného limitu 30.000,00 Kč s tím, že úvěr musel být vyrovnán každých 180 dnů, tj. ve sjednaném období čerpání. Smlouvu z 22.6.2018 soud posoudil jako smlouvu úvěrovou dle § 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.). Žalobkyně od smlouvy odstoupila z důvodu porušení smluvních závazků ze strany žalovaného, přičemž nepovolený debetní zůstatek činil 32.912,13 Kč a nikoliv 32.917,13 Kč, jak uvádí žalobkyně v žalobě. Po částečném plnění ve výši 20.059,67 Kč tak k úhradě zůstává částka 12.852,46 Kč. Výše konečného nepovoleného debetního zůstatku vyplývá z výpisu z účtu a z oznámení z 19.2.2021, výši částečné úhrady žalovaný nerozporoval. Soud proto žalobě vyhověl do nárokované jistiny a zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení), s výjimkou úroku z prodlení z částky 5,00 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná do méně než 1 % žalované částky. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě nákladů řízení v plném rozsahu, přičemž ty jsou tvořeny uhrazeným soudním poplatkem 800,00 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za tři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 1.620,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 300,00 Kč a 21% DPH celkem 7.769,60 Kč, z čehož žalobkyně nárokuje 7.769,00 Kč – k úhradě této částky byl proto žalovaný zavázán.