21 C 219/2021 — Městský soud v Brně

Žalobou z 28.7.2021 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplacené jistiny dvou úvěrů a příslušenství, kdy úvěry byly žalované poskytnuty společností [právnická osoba], která následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni; žalovaná na úvěr s úvěrovou jistinou 18.000,00 Kč uhradila 2.530,00 Kč a na úvěr s úvěrovou jistinou 35.000,00 Kč uhradila 16.025,00 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání, přičemž soud podotýká, že částečné zamítnutí žaloby ohledně nárokovaného příslušenství vyplývá z právní úpravy spotřebitelských úvěrů, nikoliv z případného neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene ze strany žalobkyně. Z níže uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázán následující skutkový stav: Dne 11.2.2018 žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které stvrdila převzetí úvěrové jistiny 35.000,00 Kč v hotovosti a zavázala se uhradit nad její rámec celkovou částku 28.079,00 Kč, tj. celkem 63.079,00 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3.505,00 Kč a 18. splátce 3.494,00 Kč (poslední splátka měla být uhrazena 11.8.2019). Úroková sazba byla sjednána 29 % ročně. V souvislosti s posouzením své úvěruschopnosti žalovaná poskytla věřiteli údaje o své osobě, kdy doložila dle karty zákazníka výplatní pásky, dle kterých měla příjem 15.352,00 Kč, přičemž dotazem na zaměstnavatele soud zjistil, že takto deklarovaný příjem odpovídá skutečnosti. Dle tabulky umoření na úhradu splátek žalovaná uhradila 16.025,00 Kč, z čehož na jistinu věřitel započetl 6.832,33 Kč. Dne 16.5.2018 žalovaná uzavřela s toutéž společností smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které stvrdila převzetí úvěrové jistiny 18.000,00 Kč v hotovosti a zavázala se uhradit nad její rámec celkovou částku 12.520,00 Kč, tj. celkem 30.520,00 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 509,00 Kč a 60. splátce 489,00 Kč (poslední splátka měla být uhrazena 10.7.2019). Úroková sazba byla sjednána 29 % ročně. V souvislosti s posouzením své úvěruschopnosti žalovaná poskytla věřiteli údaje o své osobě, kdy doložila dle karty zákazníka výplatní pásky, dle kterých měla příjem 17.382,00 Kč, přičemž dotazem na zaměstnavatele soud zjistil, že takto deklarovaný příjem odpovídá skutečnosti. Dle tabulky umoření na úhradu splátek žalovaná uhradila 2.530,00 Kč, z čehož na jistinu věřitel započetl 1.268,65 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky z obou smluv postoupeny žalobkyni, přičemž žalované byla tato skutečnost oznámena přípisem z 20.1.2020. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná do nárokované jistiny, části úroku z úvěru a do úroku z prodlení. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli úvěrovou smlouvu v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ). Věřitel náležitě v souladu s § 86 zákona posoudil úvěruschopnost žalované, když předložené doklady dávaly předpoklad pro závěr, že je schopna svým závazkům ze smlouvy dostát. Údaje o příjmech žalované v kartě zákazníka korespondují s údaji, které soud zjistil dotazem na plátce mzdy. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nárokuje jistinu úvěru a úrok z úvěru (a i ten v sazbě nižší než bylo sjednáno), nezabýval se soud v návaznosti na judikaturu případnou platností smluvního ujednání o příslušenství úvěrové jistiny, přesahující obecně akceptovanou míru 30 % úvěrové jistiny. Soud proto do žalované jistiny žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z úvěru, s ohledem na limit, stanovený v § 122 odst. 4 ZSÚ, soud přiznal nárokovaný úrok z úvěru pouze za prvních 90 dní prodlení, tj. u úvěru s jistinou 35.000,00 Kč za dobu od 12.8.2019 do 8.11.2019 a u úvěru s jistinou 18.000,00 Kč za dobu od 11.7.2019 do 8.10.2019, za další období až do zaplacení pak přiznal žalobkyni úrok, jak je stanoven v uvedeném zákonném ustanovení, a ve zbytku žalobu ohledně úroku z úvěru zamítnul. V plném rozsahu pak byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení dle § 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník a vládního nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. byla žalovaná zavázána k úhradě nákladů řízení v plné výši, neboť zamítavý výrok se týká pouze části nárokovaného příslušenství. Náklady řízení sestávají z uhrazeného soudního poplatku 1.796,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b) za tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 500,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH celkem 3, 974,00 Kč.