21 C 222/2022-19 — Městský soud v Brně

Žalobou z 19.7.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky z titulu nezaplacených televizních poplatků. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z potvrzení o přihlášení poplatníka vzal soud za prokázáno, že žalovaná přihlásila k poplatkům televizní přijímač od ledna 2017. Z výzvy k úhradě vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou přípisem z 28.3.2022 k úhradě dlužných televizních poplatků za leden 2019 až březen 2022, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy; zásilka byla uložena u doručující pošty od 3.4.2022 a dne 21.4.2022 byla vhozena do domovní schránky žalované. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přihlásila k poplatkům televizní přijímač, je tedy dle zák. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích povinna hradit televizní poplatky, přičemž splatnost poplatku je dle § 7 cit. zákona do 15. dne v měsíci. Žalobkyně adresovala žalované výzvu dle § 10 cit. zákona, a má tak nárok i na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, vl. nař. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud proto žalobě do nárokované jistiny a úroku z prodlení v plném rozsahu vyhověl. Pokud jde o nárokované náklady spojené s uplatněním pohledávky, žalobkyně tyto dovozuje pouze z dohody o poskytování služeb, která navíc byla uzavřena až poté, co žalovaná obdržela výzvu k úhradě dlužných poplatků – jinak řečeno, žalobkyně ani netvrdí ani neprokazuje, že by na základě této dohody byly žalobkyní prostřednictvím společností [právnická osoba] vykonány jakékoliv úkony a žalobkyní za tyto úkony uhrazená jakákoliv částka; do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky byla proto žaloba zamítnuta. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byla žalovaná jako procesně neúspěšný účastník zavázána k úhradě nákladů řízení. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení advokátem, když tyto náklady v souladu se závěry Ústavního soudu, vyjádřené v nálezu z 24.7.2013 sp.zn. I. ÚS 3344/12, nepovažuje za účelně vynaložené. Soud proto žalobkyni, na kterou pohlížel jako na procesně nezastoupeného účastníka, přiznal kromě uhrazeného soudního poplatku 400,00 Kč paušální náhradu výdajů za dva úkony (výzva k plnění a žaloba) po 100,00 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb., celkem 600,00 Kč.