21 C 253/2022-31 — Městský soud v Brně

Žalobou z 24.2.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako příspěvku hrazeného provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zák. 168/1999 Sb. (do částky 18.471,00 Kč) a poplatků za mimosoudní uplatnění práva (3x 300,00 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bylo v řízení rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů doložených žalobkyní, a to i přes částečné zamítnutí žaloby, jejímž důvodem nebylo neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene ze strany žalobkyně, ale nesplnění zákonných podmínek pro vymáhání části žalovaného nároku. Z výzvy z 29.3.2019 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě příspěvku dle § 4 zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 29.8 do 11.10.2018 v částce 2.368,00 Kč a nákladů uplatnění nároku v částce 300,00 Kč. Z upomínky z 31.5.2019 a 1.8.2019 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o úhradu dlužné částky, přičemž poslední upomínka obsahovala současně upozornění na následné řešení sporu soudní cestou. Další upomínka pak byla adresována žalovanému ze strany právního zástupce žalobkyně. Z výzvy z 20.11.2019 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě příspěvku dle § 4 zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 16.5.2019 do 6.10.2019 v částce 6.768,00 Kč a nákladů uplatnění nároku v částce 300,00 Kč. Z upomínky z 30.1.2020 a 12.3.2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o úhradu dlužné částky, přičemž poslední upomínka obsahovala současně upozornění na následné řešení sporu soudní cestou. Další upomínka pak byla adresována žalovanému ze strany právního zástupce žalobkyně. Z výzvy z 28.8.2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě příspěvku dle § 4 zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 7.10.2019 do 28.4.2020 v částce 9.635,00 Kč O úhradu byl upomínán přípisem z 9.12.2020, kde byl rovněž vyzván k úhradě nákladů uplatnění nároku v částce 300,00 Kč, a následně předžalobní upomínkou. Z výpisu z registru silničních vozidel vzal soud za prokázáno, že žalovaný je evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] od 3.6.2015 dosud a byl evidován ve vztahu k vozidlu [registrační značka] v době od 16.5.2019 do 29.4.2020. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná do nárokovaných příspěvků a dvou nákladů uplatnění po 300,00 Kč. V řízení žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně o tom, že je provozovatelem vozidla [registrační značka] a byl v předmětném období vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka]. Žalovaný neprokázal, že by k vozidlům v předmětném období bylo sjednáno pojištění odpovědnosti dle zákona 168/1999 Sb., přičemž žalobkyně mu adresovala shora uvedené výzvy k úhradě příspěvku dle § 4 citovaného zákona, které obsahovaly náležitosti dle § 4 odst. 7 včetně lhůty k úhradě, odpovídající tomuto ustanovení, s výjimkou výzvy z 28.8.2020, která neobsahovala vyčíslení nákladů kanceláře. Výše příspěvku byla vypočtena dle § 4 odst. 3 v sazbách dle § 2 vyhlášky 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, výše úroku z prodlení odpovídá § 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník a vládnímu nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Soud proto do výše nárokovaného příspěvku a k němu se vztahujícímu úroku z prodlení, a dále do dvou nákladů uplatnění pohledávky po 300,00 Kč žalobě vyhověl. Pokud jde o nárok na náklady uplatnění pohledávky dle výzvy z 28.8.2020, podle § 4 odst. 6 zákona 168/1999 Sb. povinnost zaplatit tyto náklady zaniká, jestliže žalobkyně neodešle do jednoho roku od vzniku povinnosti zaplatit příspěvek osobě povinné výzvu dle odstavce 7. Tato výzva pak má obligatorní náležitosti, mezi které (§ 4 odst. 7) patří i vyčíslení nákladů kanceláře; výzva navíc musí obsahovat veškeré další náležitosti, včetně lhůty k úhradě. Výzva ze strany žalobkyně však neobsahovala uvedení nákladů, neboť ty byly uplatněny až upomínkou z 9.12.2020, která však co do svého obsahu neodpovídá požadavkům § 4 odst. 7 zákona 168/1999 Sb. Jinak řečeno, žalobkyně v tomto jednom případě nesplnila povinnost uplatnit náklady výzvou, odeslanou dle § 4 odst. 7 citovaného zákona, a nárok na úhradu těchto nákladů jí tak nevznikl. Soud proto do částky 300,00 Kč žalobu zamítnul. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť neúspěch žalobkyně se týkal pouze 1,5 % žalované částky. Soud proto žalovaného jako procesně podstatně více neúspěšného účastníka zavázal v plném rozsahu k úhradě nákladů řízení. Náklady řízení spočívají v uhrazeném soudním poplatku 800,00 Kč a nákladech právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony po 300,00 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), 3x rež. paušál po 100,00 Kč, včetně 21% DPH 2.252,00 Kč.