21 C 270/2021 — Městský soud v Brně

Žalobou z 19.7.2021 ve znění podání z 24.11.2021 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako neuhrazeného zůstatku úvěru, poskytnutého žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Ze smlouvy o poskytování služeb, žádosti o nastavení zpráv a dohody o změně smlouvy o sporožirovém účtu vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vedla pro žalovaného od roku 2000 sporožirový účet. Smlouvou o vydání a používání debetní karty z 31.10.2002 byly změněny podmínkypro nakládání s finančními prostředky na účtu. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 10.000,00 Kč, úročený 18,9 % ročně. Úvěr měl být po prvním čerpání splacen 5.8.2012 s tím, že následně mohl být čerpán opakovaně a splacen měl být vždy nejpozději do jednoho doku od každého prvního čerpání úvěru následujícího po splacení úvěru v plné výši (čl. III, bod 1 smlouvy). Pro případ prodlení bylo v čl. III, bod 3 smlouvy sjednáno právo věřitele úvěr zesplatnit. Z výpisů z účtu vzal soud za prokázáno, že od prosince 2015 žalovaný povolený kontokorentní debet přečerpal, když záporný zůstatek na jeho účtu převyšoval 10.000,00 Kč, a tento stav trval do dubna 2016. Přípism z 4.4.2016 žalobkyně vypověděla smlouvu o účtu, odstoupila od dohody o vydání a používání debetní karty a úvěr zesplatnila, přičemž nárokovala jeho jednorázovou úhradu – výše dlužné jistiny činila k zesplatnění dle výpisu z účtu 12.173,32 Kč; přípis byl žalovanému doručen 6.4.2016. Úhrada byla dále urgována upomínkou z 1.12.2016. Usnesením Krajského soudu v Brně čj. KSBR 30 INS 7353/2017 z 10.5.2021 bylo zrušeno oddlužení žalovaného, povolené usnesením z 15.5.2017. V průběhu insolvenčního řízení přihlásila žalobkyně pohledávku, která je předmětem řízení, do insolvence, přičemž žalovaný tento svůj závazek výslovně uznal, a tuto skutečnost stvrdil v seznamu přihlášených pohledávek. V rámci insolvenčního řízení bylo na pohledávku žalobkyně uhrazeno 2.668,22 Kč, přičemž žalobkyně tuto částku dle svého vyjádření započetla na jistinu, která tak byla z původní částky 12.173,32 Kč ponížena na 9.505,10 Kč. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, přičemž nárok žalobkyně s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.) posoudil podle právních předpisů, účinných do 31.12.2013. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 497 an. zákona 513/1991 Sb. obchodní zákoník (dále obch. zák.), na základě které měl žalovaný možnost přečerpat opakovaně zůstatek na účtu, který pro něj vedla žalobkyně, do výše sjednaného kontokorentu, tj. 10.000,00 Kč. Žalovaný porušil sjednaný limit, žalobkyně proto v souladu se smlouvou a § 506 obch. zák. úvěr zesplatnila. Žalovaný následně v průběhu insolvenčního řízení svůj závazek uznal, částečně na něj plnil. Výše dlužné jistiny vyplývá z výpisů z účtu, je dále stvrzena i doklady v rámci přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení, přičemž výše částečného plnění vyplývá z přehledů plnění oddlužení žalovaného. Výše úroku z úvěru odpovídá smluvnímu ujednání účastníků, výše úroků z prodlení je v souladu s § 1970 o.z. a vládním nařízením 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného současně jako procesně neúspěšného účastníka zavázal k úhradě nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 400,00 Kč a v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby – dalším podáním žalobkyně pouze doplňovala absentující skutková tvrzení) po 200,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH, celkem 1.489,00 Kč.