21 C 272/2021-35 — Městský soud v Brně

Žalobou z 31.7.2021 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplacené jistiny úvěru a příslušenství, kdy úvěr byl žalované poskytnut společností [právnická osoba], která následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni; žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání, přičemž soud podotýká, že částečné zamítnutí žaloby ohledně nárokovaného příslušenství vyplývá z právní úpravy spotřebitelských úvěrů, nikoliv z případného neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene ze strany žalobkyně. Z níže uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázán následující skutkový stav: Dne [číslo] žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které stvrdila převzetí úvěrové jistiny 15.000,00 Kč v hotovosti a zavázala se uhradit nad její rámec celkovou částku 12.000,00 Kč, tj. celkem 27.000,00 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450,00 Kč (poslední splátka měla být uhrazena 1.9.2020). V bodě 1.4. smlouvy byla sjednána úroková sazba 32,15 % ročně, přičemž pro dobu sjednaného splácení byl úrok stanoven kapitalizovanou částkou 3.000,00 Kč. V souvislosti s posouzením své úvěruschopnosti žalovaná poskytla věřiteli údaje o své osobě, kdy doložila dle karty zákazníka výplatní pásky, doklad o výměře důchodu, pracovní smlouvu, faktury za SIPO a složenky, dokládající její příjem; dle karty měla mít příjem ze zaměstnání ve výši 12.630,00 Kč, přičemž dotazem na zaměstnavatele soud zjistil, že příjem žalované v r. 2019 činil v průměru 11.955,00 Kč, a dále měla mít příjem 6.927,00 Kč z důchodu, přičemž tato částka koresponduje s výší důchodu žalované, jak byla sdělena MSSZ [obec]. Oznámením z 19.2.2021 sdělil věřitel žalované, že pohledávku za ní postoupil žalobkyni. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná do nárokované jistiny, části úroku z úvěru a do úroku z prodlení. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli úvěrovou smlouvu v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ). Věřitel náležitě v souladu s § 86 zákona posoudil úvěruschopnost žalované, když předložené doklady dávaly předpoklad pro závěr, že je schopna svým závazkům ze smlouvy dostát. Údaje o příjmech žalované v kartě zákazníka korespondují s údaji, které soud zjistil dotazem na plátce mzdy a MSSZ. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nárokuje jistinu úvěru a úrok z úvěru (a i ten v sazbě nižší než bylo sjednáno), nezabýval se soud v návaznosti na judikaturu případnou platností smluvního ujednání o příslušenství úvěrové jistiny, přesahující obecně akceptovanou míru 30 % úvěrové jistiny. Soud proto do žalované jistiny žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z úvěru, s ohledem na limit, stanovený v § 122 odst. 4 ZSÚ, soud přiznal nárokovaný úrok z úvěru pouze za prvních 90 dní prodlení, tj. za dobu od 2.9.2020 do 30.11.2020, za další období až do zaplacení pak přiznal žalobkyni úrok, jak je stanoven v uvedeném zákonném ustanovení, a ve zbytku žalobu ohledně úroku z úvěru zamítnul. V plném rozsahu pak byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení dle § 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník a vládního nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. byla žalovaná zavázána k úhradě nákladů řízení v plné výši, neboť zamítavý výrok se týká pouze části nárokovaného příslušenství. Náklady řízení sestávají z uhrazeného soudního poplatku 800,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b) za tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 300,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH celkem 2.252,00 Kč.