21 C 57/2022 — Městský soud v Brně

Žalobou z 11.12.2021 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako příspěvku za vozidla, jejichž vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, a k nimž nebylo dle zákona 168/1999 Sb. sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, a to i přes částečně zamítavé rozhodnutí, když zamítavý výrok se neopírá o neunesení důkazního břemene či břemene tvrzení, ale o nedodržení zákonných náležitostí výzvy k úhradě příspěvku. Ze zprávy Magistrátu města Brna vzal soud za prokázáno, že žalovaný je od 26.4.2017 evidován jako vlastník a provozovatel motorového vozidla [registrační značka]. Z výzvy z 11.3.2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě příspěvku dle § 4 zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za nepojištěné vozidlo uvedené registrační značky za dobu od 8.8.2019 do 17.9.2019 v částce 1.435,00 Kč; výzva neobsahovala údaj o nákladech uplatnění pohledávky. O úhradu byl upomínán přípisem z 9.7.2020, kde byl rovněž vyzván k úhradě nákladů uplatnění nároku v částce 300,00 Kč, a následně předžalobní upomínkou. Ze zprávy Magistrátu města Brna vzal soud za prokázáno, že žalovaný je od 28.1.2019 evidován jako vlastník a provozovatel motorového vozidla [registrační značka]. Z výzvy z 29.10.2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě příspěvku dle § 4 zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za nepojištěné vozidlo uvedené registrační značky za dobu od 1.1.2020 do 30.4.2020 v částce 11.253,00 Kč; výzva neobsahovala údaj o nákladech uplatnění pohledávky. O úhradu byl upomínán přípisem z 11.2.2021, kde byl rovněž vyzván k úhradě nákladů uplatnění nároku v částce 300,00 Kč, a následně předžalobní upomínkou. Z výzvy z 31.12.2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě příspěvku dle § 4 zák. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to za nepojištěné vozidlo uvedené registrační značky za dobu od 1.5.2020 do 31.8.2020 v částce 11.439,00 Kč; výzva neobsahovala údaj o nákladech uplatnění pohledávky. O úhradu byl upomínán přípisem z 8.4.2021, kde byl rovněž vyzván k úhradě nákladů uplatnění nároku v částce 300,00 Kč, a následně předžalobní upomínkou. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná do nárokovaného příspěvku. V řízení žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně o tom, že je provozovatelem shora uvedených vozidel, přičemž v předmětném období byl evidován jako vlastník a provozovatel obou. Rovněž neprokázal, že by k vozidlům bylo sjednáno pojištění odpovědnosti dle zákona 168/1999 Sb., přičemž žalobkyně mu adresovala výzvy k úhradě příspěvku dle § 4 citovaného zákona, které obsahovaly náležitosti dle § 4 odst. 7 včetně lhůty k úhradě, odpovídající tomuto ustanovení, s výjimkou vyčíslení nákladů kanceláře. Výše příspěvku byla vždy vypočtena dle § 4 odst. 3 v sazbách dle § 2 vyhlášky 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, výše úroku z prodlení odpovídá § 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník a vládnímu nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Soud proto do výše nárokovaného příspěvku a k němu se vztahujícímu úroku z prodlení žalobě vyhověl. Pokud jde o nárok na náklady uplatnění této pohledávky, podle § 4 odst. 6 zákona 168/1999 Sb. povinnost zaplatit tyto náklady zaniká, jestliže žalobkyně neodešle do jednoho roku od vzniku povinnosti zaplatit příspěvek osobě povinné výzvu dle odstavce 7. Tato výzva pak má obligatorní náležitosti, mezi které (§ 4 odst. 7) patří i vyčíslení nákladů kanceláře; výzva navíc musí obsahovat veškeré další náležitosti, včetně lhůty k úhradě. Výzva ze strany žalobkyně však neobsahovala uvedení nákladů, neboť ty byly uplatněny až shora uvedenými upomínkami, které však co do svého obsahu neodpovídaly požadavkům § 4 odst. 7 zákona 168/1999 Sb. Jinak řečeno, žalobkyně nesplnila povinnost uplatnit náklady výzvou, odeslanou dle § 4 odst. 7 citovaného zákona, a nárok na úhradu těchto nákladů jí tak nevznikl. Soud proto do částky 3x 300,00 Kč s příslušenstvím žalobu zamítnul. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v návaznosti na poměr úspěchu (96,4 %) a neúspěchu (3,6 %) žalobkyně soud žalovaného jako procesně více neúspěšného účastníka zavázal k úhradě 92,8 % nákladů řízení. Ty spočívají v uhrazeném soudním poplatku 1.002,00 Kč a nákladech právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony po 300,00 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), 3x rež. paušál po 100,00 Kč, včetně 21% DPH 252,00 Kč celkem 2.454,00 Kč, z čehož 92,8 % představuje částku 2.277,00 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán.