233 C 7/2022-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaní byli zavázáni společně a nerozdílně k zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Ve skutkových tvrzeních dále žalobce uvedl, že žalobce s žalovanými uzavřel smlouvu o budoucí smlouvě o dílo [číslo] dne 31. 1. 2018, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci [číslo] dne 31. 1. 2018 a smlouvu příkazní [číslo] dne 31. 1. 2018. Následně byla mezi účastníky uzavřena dne 5. 3. 2019 dohoda o ukončení a vypořádání výše uvedených smluv. Na základě této dohody žalovaní uznali částku 40 000 Kč co do důvodu a výše jako svůj závazek a zavázali se tento zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem 20. 3. 2019. Žalovaní uhradili pouze částku 10 000 Kč, zůstává tak nedoplatek ve výši 30 000 Kč. 2. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila. 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že výše uvedenou pohledávku neuznává, neboť ze strany žalobce nebyla provedena žádná viditelná spolupráce. Předsmlouva byla podepsána pod tlakem, a když od ní chtěl s bývalou přítelkyní odstoupit, nebyl navázán žádný kontakt ze strany žalobce. Jediná spolupráce ze strany žalobce byl poštou doručený katalog. 4. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce neodstavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 5. U jednání žalovaný uvedl, že předběžnou smlouvou uzavírali ve spěchu, proto se vším souhlasili. Žalobce slíbil, že sežene pozemek a začne stavět dům, poté se nic nedělo. Žalovaní si sami sehnali pozemek, z toho důvodu kontaktovali žalobce, který s nimi ale nejednal, neboť se omluvil s tím, že je na dovolené. Od smlouvy poté odstoupili, činili tak emailem, který nemají již k dispozici ani žalovaný, ani žalovaná. Z jakého důvodu poté podepsali dohodu o vypořádání smlouvy, uvedl, že si mysleli, že se tím vše vyřeší a žalobce bude postupovat podle předběžné smlouvy. 6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z dohody o ukončení a vypořádání závazků ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo [číslo] ze dne 31. 1. 2018, ze smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci [číslo] ze dne 31. 1. 2018 a ze smlouvy příkazní [číslo] ze dne 31. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaní na straně jedné jako budoucí objednatelé, objednatel a příkazce (klienti) a žalobce na straně druhé, jako budoucí zhotovitel, zhotovitel a příkazník, uzavřeli dne 5. 3. 2019 dohodu, na základě které se účastníci dohodli na ukončení a vypořádání závazků z výše uvedených smluv dohodou za dále sjednaných podmínek. V této dohodě bylo konstatováno, že žalovaní jako klienti, neuhradili zálohu sjednanou v článku II. bod 2.1 výše uvedených smluv. Účastníci se dohodli na tom, že žalovaní jako klienti, zaplatí částku 40 000 Kč, což je snížená odměna ujednaná výše uvedenými smlouvami, která původně činila 60 000 Kč. Žalovaní současně v bodě III. odst. 2 uznali částku 40 000 Kč co do důvodu a výše jako svůj závazek vůči žalobci, který se zavázali zaplatit dle odst. IV. dohody v pravidelných měsíčních splátkách po 1 667 Kč, vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje 20. 3. 2019 a to pod ztrátou výhody splátek. 7. Z výpisu z účtu žalobce za období od 1. 3. 2019 do 1. 6. 2022 (historie pohybů) soud zjistil, že žalovaná dne 18. 1. 2022 uhradila žalobci částku 2 000 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 2 000 Kč, dne 19. 8. 2021 částku 500 Kč, dne 20. 4. 2021 částku 5 000 Kč a dne 26. 3. 2021 částku 500 Kč. Všechny platby byly označeny variabilním symbolem [číslo] tak, jak bylo sjednáno v dohodě o ukončení a vypořádání závazků ze dne 5. 3. 2019. 8. Z přípisu žalobce ze dne 16. 3. 2021 adresovaného žalovaným a podacího archu ze dne 18. 3. 2021, dále z přípisu žalobce ze dne 3. 2. 2022 a podacího archu ze dne 7. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce žalované vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 9. Dle ustanovení § 1903 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Dle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení, narovnání nelze odporovat jen pro to, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. 10. Dle ustanovení § 1905 o. z., narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli. 11. Dle ustanovení § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 12. Dle ustanovení § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolnosti usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 13. Po zhodnocení provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je v celém rozsahu důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o ukončení a vypořádání závazků ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo [číslo] ze dne 31. 1. 2018, ze smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci [číslo] ze dne 31. 1. 2018 a ze smlouvy příkazní [číslo] ze dne 31. 1. 2018 a to dne 5. 3. 2019. Předmětnou smlouvou si účastníci vypořádali své vzájemné práva a povinnosti, žalovaní se zavázali uhradit žalobci ujednanou odměnu ve výše uvedených smlouvách a to ve snížené výši 40 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 667 Kč a to pod ztrátou výhody splátek. V předmětné dohodě žalovaní výše uvedenou částku co do důvodu a výše jako svůj závazek vůči žalobci, uznali. Po této dohodě žalovaná rovněž v souladu s ujednáním v dohodě plnila a to v období od 26. 3. 2021 do 18. 1. 2022, kdy na splátkách celkem uhradila částku 10 000 Kč. Zůstala tak nesplacená částka 30 000 Kč, kterou žalobce v daném řízení uplatňuje. Nárok žalobce je tak dán v souladu s ustanovením § 1903 o. z., kdy mezi účastníky byla uzavřena dohoda, kdy dosavadní závazek byl nahrazen novým závazkem tak, jak vyplývá z dohody ze dne 5. 3. 2019, ve kterém se žalovaní zavázali k zaplacení částky 40 000 Kč. Tento svůj závazek uznali co do důvodu a výše, v souladu s tímto ujednáním rovněž došlo k částečnému plnění. Pokud žalovaný namítl, že žalobce dle původně uzavřených smluv ničeho neplnil, tak jak uvedeno výše, narovnání nelze odporovat jen pro to, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. Soud proto tyto skutečnosti neposuzoval, nezjišťoval, v jakém rozsahu žalovaní dle původně ujednaných smluv plnili a to právě s ohledem na citované ustanovení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalované zavázal společně a nerozdílně k úhradě dlužné částky. Žalovaní se se svým plněním dostali do prodlení, žalobci tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, náleží právo na úhradu úroku z prodlení, které v daném případě činí 8,25 %, kdy výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 500 Kč, dále v odměně za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to za dva úkony právní pomoci po 2 300 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč (žalobce uplatňoval toliko náhradu za dva úkony) + DPH ve výši 21 %.