243 C 2/2021-69 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 8 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný poskytl žalovanému půjčku (investici do podnikání) ve výši 900 000 Kč. Žalobce k výzvě žalovaného zaslal žalovanému dne 19.12.2017 částečné plnění ve výši 100 000 Kč. V průběhu roku 2018 hodlal žalobce vrátit žalovanému zbylých 800 000 Kč, ale žalovaný odmítl poskytnout žalobci součinnost a bezdůvodně odmítl přijmout plnění, neboť nereagoval na korespondenci žalobce a nesdělil žalobci číslo svého účtu. Žalobce proto složil částku 800 000 Kč do soluční úschovy u zdejšího soudu. Žalovaný pak požádal o vydání předmětu úschovy a plnění přijal. Žalobci vznikly složením částky do soudní úschovy náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 8 000 Kč, které žalovaný žalobci přes výzvu neuhradil, a žalobce se jejich úhrady proto domáhá v tomto řízení. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Namítl, že nebyl splněn žádný z hmotněprávních důvodů pro složení plnění do soudní úschovy. Není pravdou, že odmítl převzít částku složenou do soudní úschovy, naopak žalobce odmítl tuto částku žalovanému vydat. V dopise z 13.11.2018 žalobce uvedl, že do konce roku 2018 provede vyúčtování, to však dosud neučinil. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zcela zamítl. Podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě nesporných skutečností a provedeného dokazování listinnými důkazy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný poskytl žalobci v roce 2007 či 2008 finanční prostředky ve výši 900 000 Kč, o čemž nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce příkazem k úhradě ze dne 19.12.2017 zaplatil žalovanému na bankovní účet žalovaného částku 100 000 Kč, která byla připsána na účet žalovaného dne 20.12.2017, platbu žalobce identifikoval jako částečnou úhradu půjčky (příkaz k úhradě, výpis z účtu žalobce, výpis pohybů na účtu žalovaného). O této úhradě rovněž nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce dopisem ze dne 13.3.2018 vyzval žalovaného ke specifikaci nároků, které žalovaný vůči žalobci vznesl telefonicky dne 9.3.2018 (dopis ze dne 13.3.2018). Žalovaný reagoval dopisem ze dne 7.4.2018, v němž žádal o převedení částky 1 068 000 Kč, která byla vymožena v exekučním řízení, v němž byla vymáhána pohledávka postoupená žalobcem žalovanému, žádal o převedení na svůj účet, jehož číslo uvedl, šlo o stejný účet, na který byla v prosinci 2017 žalobcem poukázána částka 100 000 Kč (dopis ze dne 7.4.2018). Žalobce dopisem ze dne 13.11.2018 sdělil žalovanému, že komunikaci žalovaného vnímá jako vydání žalovaným poskytnuté investice, uvedl, že ke konci roku 2018 provede vyúčtování investice žalovaného a vyúčtování žalovanému zašle, finanční prostředky z jistotních důvodů deponuje do soudní úschovy, než bude právní situace vyjasněna (dopis ze dne 13.11.2018). Žalovaný reagoval dopisem ze dne 28.11.2018 a žádal žalobce o úhradu částky 1 532 183 Kč s příslušenstvím (dopis ze dne 28.11.2018). Žalobce jako složitel podal u zdejšího soudu (řízení bylo vedeno pod sp. zn. 100 Sd 380/2018) dne 13.12.2018 návrh na přijetí částky 800 000 Kč do soudní úschovy pro žalovaného jako příjemce s odůvodněním, že příjemce v roce 2008 poskytl složiteli investici ve výši 900 000 Kč, kterou se složitel zavázal vrátit na výzvu, část ve výši 100 000 Kč již složitel příjemci zaplatil v prosinci 2017, zůstatek investice tak činí 800 000 Kč, žalobce se cítí být dlužníkem ohledně částky 800 000 Kč, příjemce však nabídnuté plnění nepřijal a je v prodlení. V podání ze dne 7.1.2019 žalobce k výzvě soudu doplnil, že byl žalovaným vyzván k plnění telefonicky 9.3.2018 a písemně dopisem ze dne 7.4.2018 (návrh na přijetí do úschovy ze dne 13.12.2018, doplnění návrhu ze dne 7.1.2019). Zdejší soud usnesením ze dne 14.2.2019, které nabylo právní moci dne 5.3.2019, přijal částku 800 000 Kč do své úschovy (usnesení č.j. 100 Sd 380/2018-33). Žalovanému bylo usnesení doručeno dne 12.3.2019 a dne 13.3.2019 žalovaný podal u zdejšího soudu žádost o vydání předmětu úschovy, a to na stejný účet, na který mu žalobce poukázal částku 100 000 Kč a který uvedl v dopise ze dne 7.4.2018 (doručenka, žádost o vydání předmětu úschovy). Zdejší soud usnesením ze dne 19.3.2019, které nabylo právní moci dne 9.4.2019, rozhodl o vydání předmětu úschovy - částky 800 000 Kč žalovanému k jeho žádosti doručené soudu dne 13.3.2019 a částka 800 000 Kč byla na účet žalovaného uvedený v žádosti o vydání převedena dne 25.4.2019 (usnesení č.j. 100 Sd 380/2018-38, záznam o vydání). Žalobce za návrh na zahájení řízení o úschově uhradil soudní poplatek 8 000 Kč (záznam o složení). Žalobce žalovaného k úhradě částky 8 000 Kč reprezentující soudní poplatek před podáním žaloby písemně vyzval (výzva k zaplacení, dodejka). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle ustanovení § 1953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně vynaložené náklady spojené s náhradním splněním jdou k tíži věřitele. Soud dospěl k závěru, že žalobcem udávaný důvod pro složení částky 800 000 Kč do soudní úschovy nebyl dán. Žalobce znal číslo bankovního účtu žalovaného, na tento účet převedl v prosinci 2017 částku 100 000 Kč, přičemž stejný účet uvedl žalovaný ve svém dopise ze dne 7.4.2018, který žalobce v řízení o úschově označil za výzvu k plnění. Není tak pochyb o tom, že žalobce, který se považoval za dlužníka žalovaného, znal číslo bankovního účtu žalovaného, na který mohl žalovanému poskytnout finanční plnění, přičemž k převodu finanční částky na bankovní účet není třeba žádné součinnosti věřitele. Pokud žalobce za tohoto stavu složil peníze do soudní úschovy a za návrh na přijetí do úschovy zaplatil soudní poplatek, musí jít tento náklad k jeho tíži. Pro úplnost soud dodává, že v řízení o úschově soud neověřuje pravdivost údajů složitele o důvodu složení peněz do úschovy. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela procesně úspěšný žalovaný má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč Náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé, účast na jednání před soudem dne 11.10.2022) po 1 500 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tarifní hodnota 8 000 Kč) a z náhrady hotových výdajů za tytéž úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.