29 C 49/2022-35 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 780 Kč a smluvní pokuty 4 000 Kč, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 31. 7. 2019 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a v rámci ní nájemní smlouvu, žalovaná však cenu, nájemné a poplatky za služby nezaplatila a za porušení povinnosti ze smlouvy ani smluvní pokutu nezaplatila. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 31. 7. 2019 smlouvu, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné podmínky pro poskytování služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ podmínky“) a Ceník služeb [právnická osoba] (dále jen„ ceník“), které byly stranám známé, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal na dobu 24 měsíců s možností automatické prolongace poskytovat služby elektronických komunikací a za tím účelem dodat žalované koncové zařízení a pronajmout koncové zařízení a popř. poskytovat další služby, a žalovaná se zavázala platit nájemné koncového zařízení a popř. poplatky za služby ve lhůtě splatnosti, která odpovídá datu splatnosti vždy uvedeném na vyúčtování služeb elektronických komunikací. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že pokud žalovaná nevrátí koncové zařízení včas a v pořádku (7 a 7 5 podmínek), zavazuje se zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované služby elektronických komunikaci a za tím účelem přenechal k užívání žalované koncové zařízení a poskytl další služby. Zaslal žalovanému vyúčtování s v něm uvedenou splatností. Žalovaný však nezaplatil. Dlužná částka činí celkem 780 Kč a sestává z cen, nájemného koncového zařízení a poplatků za další služby blíže specifikovaných v žalobě a vyúčtováních, na které žalobkyně odkázala. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud právně posoudil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky a ceník, které byly stranám známé, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal na dobu určitou s možností automatické prolongace poskytovat služby elektronických komunikací a za tím účelem přenechat k užívání žalované koncové zařízení a pronajmout koncové zařízení a poskytovat další služby, a žalovaný se zavázal zaplatit ceny, nájemné koncového zařízení, a poplatky za další služby v ujednané splatnosti (zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích). Dále si strany ujednaly v textu smlouvy a v textu podmínek závazek žalované zaplatit smluvní pokutu tak, jak je uvedeno ve zjištění výše (§ 2048 o. z.). Takovéto ujednání však zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran neprospěch žalované jako spotřebitele, když je část závazku ujednána v textu smlouvy a část v podmínkách, a žalovaná tak v době uzavření smlouvy neměl jasnou představu, jaká smluvní pokuta jí hrozí (§ 1813 o. z.). K takovému ujednání se pak nepřihlíží (§ 1815 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované služby elektronických komunikaci a za tím účelem přenechal k užívání žalované koncové zařízení a poskytl další služby. Zaslal žalované vyúčtování s v něm uvedenou splatností. Žalovaná však nezaplatila. Dlužná částka činí celkem 780 Kč a sestává z nájemného koncového zařízení a poplatku za další služby. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 780 Kč (výrok I.) a ve zbytku, tj. co do smluvní pokuty 4 000 Kč, žalobu zamítl (výrok II.) Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 33 % nároku dle žaloby, neúspěch pak v rozsahu 67 %. Soud proto náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil a žalované by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobkyni (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).