33 C 183/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 32 314,22 Kč s příslušenstvím a to z titulu nezaplacené faktury za vyúčtovaný plyn v období od 25. 2. 2020 do 14. 9. 2020 v odběrném místě [ulice a číslo], [obec] ve výši 6 388,24 Kč, a dále k zaplacení částky 7 000 Kč z titulu nezaplacené faktury, kterou žalobce žalovanému vyúčtoval cenu za spotřebovanou elektřinu v témže odběrném místě v období od 20. 1. 2020 do 29. 9. 2020, dále fakturu, kterou vyúčtoval žalovanému cenu za spotřebovaný plyn v období od 15. 9. 2020 do 23. 7. 2021 ve výši 14 649,64 Kč, a dále fakturu, kterou žalovanému vyfakturoval cenu za spotřebovanou elektřinu v období od 30. 9. 2020 do 15. 7. 2021, celkem částku 7 768,02 Kč, kdy na tuto fakturu žalovaný částečně plnil a zůstává tak nedoplatek ve výši 3 836,58 Kč. Předmětnou žalobou dále žalobce uplatňuje poplatky za upomínky zaslané žalovanému a to po 240 Kč, kdy nárok na úhradu těchto poplatků odůvodňuje ustanovením VOPD. Jedná se o poplatky za výzvy ze dne 11. 3. 2021 (2x), ze dne 24. 6. 2021, ze dne 3. 5. 2021, ze dne 30. 4. 2021 a ze dne 30. 6. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z dohody o změně smlouvy o sdružených službách dodávky plynu [číslo] ze dne 31. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobce zavázal dodávat žalovanému do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo], plyn, žalovaný se zavázal za dodaný plyn uhradit cenu dle ceníku žalobce. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 13. 1. 2020 smlouvu, na základě které se žalobce zavázal dodávat žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo] v [obec], elektřinu, žalovaný se zavázal zaplatit vyúčtovanou cenu za spotřebovanou elektřinu cenu dle ceníku žalobce. Z faktury [číslo] s datem splatnosti 5. 10. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval za spotřebovaný plyn v období od 25. 2. 2020 do 14. 9. 2020 nedoplatek ve výši 6 388,24 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil fakturu toliko částečně ve výši 1 000,24 Kč, zůstává tak nedoplatek ve výši 5 388 Kč. Z faktury [číslo] s datem splatnosti 15. 10. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval za spotřebovanou elektřinu v období od 20. 1. 2020 do 29. 9. 2020 nedoplatek ve výši 8 016,94 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný na předmětnou fakturu uhradil částku 1 016,94 Kč, zůstává tak nedoplatek ve výši 7 000 Kč. Z faktury [číslo] splatné dne 10. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval za spotřebovaný plyn v období od 15. 9. 2020 do 23. 7. 2021 cenu ve výši 14 649,64 Kč. Na tuto fakturu žalovaný ničeho neuhradil. Z faktury [číslo] s datem splatnosti dne 11. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyfakturoval za spotřebovanou elektřinu v období od 30. 9. 2020 do 15. 7. 2021 nedoplatek ve výši 7 768,02 Kč. Dle tvrzení žalobce na předmětnou fakturu žalovaný uhradil částku 3 931,44 Kč, zůstává tak nedoplatek ve výši 3 836,58 Kč. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 28. 2. 2022 a podacího archu z téhož data soud zjistil, že žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky. 5. Po zhodnocení takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je důvodný v části, kdy se žalobce domáhá zaplacení nedoplatků za spotřebovaný plyn a spotřebovanou elektřinu dle shora uvedených faktur. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah, na základě kterého žalobce v souladu se smlouvami plnil své povinnosti, když zajistil dodávku elektřiny a plynu do sjednaného odběrného místa. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřených smluv porušil, když vyfakturované částky za odebraný plyn a elektřinu neuhradil. Závazkový vztah mezi účastníky soud hodnotil dle zákona č. 458/2000 Sb. a to § 50 a § 72 odst. 2. Žalovaný v řízení neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Příslušenství pohledávky je odůvodněno ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy žalovaný se se svým plněním dostal do prodlení, žalobci tak vznikl nárok na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. V části, kdy se žalobce domáhá po žalovaném úhrady poplatků za upomínání v celkové výši 1 440 Kč, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce v této části žaloby není dán. Dle ust. § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Dle ust. § 1812 odst. 2 o. z., k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že ujednání o povinnosti spotřebitele hradit požadované náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost pro případ porušení povinností nemá, je neplatné (srov. Cpjn 200/2013, III. ÚS 1804/13). Takové ujednání představuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Nelze rovněž přehlédnout, že nárok na zaplacení poplatků a nákladů na upomínky žalobce odvozuje ze všeobecných podmínek a sazebníku, nikoliv ze smlouvy samé. Za situace, kdy se jednalo v části uplatněných poplatků pouze o právní posouzení, soud byť žalobu částečně zamítl, ve věci nenařizoval jednání, neboť i případné poučení poskytnuté žalobci, by na rozhodnutí soudu ničeho nezměnilo, pouze by vedlo k navýšení nákladů řízení. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu v této části zamítl, jak shora ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný do výše 95,54 %, po odečtení neúspěchu ve výši 4,46 %, mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 91,08 % Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 293 Kč, dále v odměně za právní zastoupení dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to za tři úkony právní pomoci po 500 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč + DPH ve výši 21 %, tj. úhrnem 3 471 Kč. Z této částky 91,08 %, činí náklady řízení ve výši 3 161 Kč.