36 C 49/2022-23 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 3.375 Kč s přísl. z titulu neuhrazených televizních poplatků za období XII/2018 - XII/2020. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. Soud zjistil, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a řádně platil televizní poplatek. Žalovaný nesplnil svoji zákonnou poplatkovou povinnost a nezaplatil televizní poplatky za období XII/2018 - XII/2020, za každý měsíc částku ve výši 135 Kč, celkem činí dlužná částka 3.375 Kč za 25 nezaplacených měsíců. Tuto částku nezaplatil ani po předchozích výzvách žalobce. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Nárok žalobkyně vyplývá z ust. § 6, 7 zák. č. 348/2005 Sb. a dále ust. § 10 téhož zákona O povinnosti žalovaného zaplatit příslušenství – zákonný úrok z prodlení rozhodl soud podle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/20103 Sb. Soud přiznal zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 578,90 Kč, kdy úroky jsou kapitalizovány od prvního dne prodlení s každou jednotlivou měsíční platbou, která je dle ust. § 7 odst. 3 zák. č. 348/2005 Sb. splatná k 15. dni prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, do data vyhotovení žaloby, tedy do 27. 10. 2021. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloba byla podána na žalobcem opakovaně uplatňovaném ustáleném vzoru. Plně úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 500 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a 1 režijního paušálů ve výši 100 Kč za podání žaloby dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. DPH z náhrady hotových výdajů nebyla přiznána, když ve vztahu k samotnému žalobci zde není speciální předpis, který by její přiznání umožnil (srov. usn. KS v [obec] ze dne 30. 4. 2014, č. j. 37 Co 89/2014-33). Náhrada nákladů řízení za odměnu advokáta žalobci nepřísluší, a to s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 405/14 ze dne 26. 8. 2014. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.