37 C 17/2021-20 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 19. 8. 2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 850 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené dne 4. 2. 2020. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané, že žalovaný s žalobkyní dne 4. 2. 2020 prostředky na dálku uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] jak se z této smlouvy ve spojení s potvrzením o zaplacení verifikační platby 1 Kč podává. Na základě které mu žalobkyně poskytla úvěr ve výši 10 001 Kč, jak se podává z potvrzení o provedení této platby. Strany si ve smlouvě dohodly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 Kč za každý den do úplného splacení úvěru, přičemž úvěr měl být splacen do 70 dnů ode dne čerpání úvěru v pěti splátkách po 2 000 Kč, a dále si dohodly pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jak se ze smlouvy podává. Žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem dne 27. 4. 2020 k zaplacení dlužné částky, jak se podává z předžalobní výzvy a podacího lístku, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky, žalovanému pak povinnost ve sjednaných splátkách vyčerpaný úvěr splácet. Žalobkyně své povinnosti splnila, když žalovanému sjednaný úvěr poskytla, ten však své smluvní povinnosti nedodržel, úvěrové splátky řádně a včas nehradil, a dostal se do prodlení ve smyslu § 1970 OZ, proto jej soud zavázal k úhradě dlužné částky spolu s úroky z prodlení ve výši dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podmínky § 2051 občanského zákoníku, upravující právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, naplněny nebyly pro absentující návrh ze strany žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s žalobkyní požadovanými zákonnými úroky z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 4 860 Kč za tři úkony právní služby po 1 620 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč a náhradou soudního poplatku ve výši 800 Kč. [příjmení] za odměnu advokáta a režijní paušály pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 1 210 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 7 770 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně.