37 C 172/2019-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobci se žalobou podanou dne 27. 9. 2019 domáhali uložení povinnosti žalované zaplatit jim každému 400 EUR z titulu odškodného za let na trase [obec] - [anonymizováno] č. [anonymizována dvě slova]. Let se měl konat 27. 6. 2019, nicméně byl zpožděn o více než 3 hodiny, pročež mají žalobci na odškodnění právo. Oprávněnost jeho nároku plyne z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. Žalovaná požadovanou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přičemž soud příslušný ve věci jednat podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a § 87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“) na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 3. Z potvrzení pracovníků letiště [obec] (č. l. 11) bylo zjištěno, že oba žalobci měli zjištěn let z [obec] do [anonymizováno] na 27. 6. 2019, který byl zpožděn o více než tři hodiny. Termín odletu je zřejmý též z informací o odletu a letenek. Vzdálenost mezi městy je více než 1 500 km. Žalovaná přes výzvy k úhradě nereagovala, jak se z těchto výzev podává. 4. Soud posoudil nárok žalobců podle nařízení Rady č. 261/2004 podle čl. 1 odst. 1 písm. c), čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 písm. b). Podle uvedených ustanovení letecký přepravce je povinen poskytnout odškodnění cestujícímu ve výši 400 EUR v případě, že jeho let je zpožděn na trase delší než [číslo] km o více než tři hodiny. O takový případ se jedná i v projednávané věci. Pokud tak žalovaná neuhradila uvedené odškodnění, dostala se do prodlení nejpozději dnem následujícím po uplynutí lhůty poskytnuté mu žalobcem v předžalobní výzvě, tedy 24. 8. 2019. V takovém případě je žalovaná povinna uhradit kromě odškodnění i úrok z prodlení ve výši dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s přihlédnutím k čl. 5 odst. 2 nařízení Rady č. 593/2008 Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Procesně plně úspěšným žalobcům soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je u každého z žalobců tvořena odměnou ve výši 1 540 Kč za převzetí věci stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), když předmět řízení ke dni zahájení řízení činila částka 10 336 Kč, neboť kurz České národní banky byl 25,84 Kč za 1 EUR, odměnou ve výši 2 464 Kč za dva úkony právní služby po 1 232 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 7 bod 5 advokátního tarifu za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu, paušální náhradou nákladů za jeden úkon právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, paušální náhradou nákladů za dva společné úkony právní služby ve výši poměrné částky s ohledem na to, že se jednalo o úkon jediný po 100 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 200 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobců plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 946 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna každému z žalobců zaplatit činí 6 450 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobců.