37 C 32/2020-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 2. 2020 domáhaly uložení povinnosti žalované zaplatit jim každé 400 EUR z titulu odškodného za let na trase [obec] - Antalye č. [anonymizována dvě slova]. Let se měl konat 6. 9. 2019, nicméně byl zpožděn o více než 3 hodiny, pročež mají žalobkyně na odškodnění právo. Oprávněnost jejich nároku plyne z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. Žalovaná požadovanou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přičemž soud příslušný ve věci jednat podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a § 87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“) na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 3. Z přehledu odletu a příletu (č. l. 10) bylo zjištěno, že obě žalobkyně měly zjištěn let z [obec] do Antalye na 6. 9. 2019, který byl zpožděn o více než tři hodiny. Termín odletu je zřejmý též z informací o odletu a letenek. Vzdálenost mezi městy je více než 1 500 km. Žalovaná přes výzvy k úhradě nereagovala, jak se z těchto výzev podává. Z tabulky (č. l. 9) soud neučinil žádná podstatná zjištění. 4. Soud posoudil nárok žalobkyň podle nařízení Rady č. 261/2004 podle čl. 1 odst. 1 písm. c), čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 písm. b). Podle uvedených ustanovení letecký přepravce je povinen poskytnout odškodnění cestujícímu ve výši 400 EUR v případě, že jeho let je zpožděn na trase delší než [číslo] km o více než tři hodiny. O takový případ se jedná i v projednávané věci. Pokud tak žalovaná neuhradila uvedené odškodnění, dostala se do prodlení nejpozději dnem následujícím po uplynutí lhůty poskytnuté jí žalobkyní v předžalobní výzvě, tedy 29. 11. 2019. V takovém případě je žalovaná povinna uhradit kromě odškodnění i úrok z prodlení ve výši dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s přihlédnutím k čl. 5 odst. 2 nařízení Rady č. 593/2008 Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Procesně plně úspěšným žalobkyním soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je u každého z žalobkyň tvořena odměnou ve výši 1 540 Kč za převzetí věci stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), když předmět řízení ke dni zahájení řízení činila částka 10 138 Kč, neboť kurz [obec] národní banky byl 25, 345 Kč za 1 EUR, odměnou ve výši 2 464 Kč za dva úkony právní služby po 1 232 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 7 bod 5 advokátního tarifu za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu, paušální náhradou nákladů za jeden úkon právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, paušální náhradou nákladů za dva společné úkony právní služby ve výši poměrné částky s ohledem na to, že se jednalo o úkon jediný po 150 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobců plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 967 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna každé z žalobkyň zaplatit činí 6 571 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobců.