37 C 88/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu koncesionářských televizních poplatků. 2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť televizi v předmětném období nevlastnila, z evidence poplatníků žalobkyně se ale neodhlásila, když pouze zrušila příkaz SIPO na poště. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žaloba je důvodná. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a k měsíci říjnu 2005 se přihlásila jako poplatník televizního poplatku, jak se podává z potvrzení o přihlášení poplatníka, která nezaplatila za měsíce březen 2019 až srpen 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky a zároveň jí stanovila přiměřenou lhůtu k její úhradě. Žalovaná však přesto na svůj dluh ničeho neuhradila. Z evidence poplatníků televizního poplatku se žalovaná odhlásila k měsíci květnu 2021, jak se podává z uvedeného potvrzení. 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaná byla poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jehož výše dle ustanovení § 6 uvedeného zákona činila 135 Kč měsíčně, a který byl dle ustanovení § 7 odst. 2 uvedeného zákona splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek v žalovaném období nesplnila, má žalobkyně dle ustanovení § 10 uvedeného zákona nárok na jeho zaplacení. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované podobě požadované žalobkyní ke dni podání žaloby. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. K zániku povinnosti poplatníka platit televizní poplatek je třeba, aby poplatník nevlastnil televizní přijímač a zároveň, aby žalobkyni o této skutečnosti dle ustanovení § 7 předmětného zákona vyrozuměl, což žalovaná učinila až k měsíci květnu 2021. Zrušení příkazu SIPO za takové oznámení považovat nelze, neboť nebylo adresováno žalobkyni a netýkalo se odhlášení poplatníka televizního poplatku. 5. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud dle § 142 odst. 2 OSŘ přiznal právo na náhradu 36 % (68 % - 32 %) nákladů řízení, když žalobkyně měla úspěch co do částky 2 793,94 Kč (68 %) a neúspěch co do částky 1 340,05 Kč (32 %), kdy zastavení řízení svým zpětvzetím procesně zavinila. Náklady řízení žalobkyně sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a dále z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Ve smyslu ustanovení § 1, 2 odst. 1 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů v částce 200 Kč, a to za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvy k plnění po 100 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů v částce 600 Kč, a to za dva úkony spočívající v částečném zpětvzetí žaloby a ve vyjádření ze dne 6. 9. 2022 po 300 Kč dle ustanovení § 1, 2 odst. 3 této vyhlášky. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 1 200 Kč, 36 % pak 432 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalované nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobkyni nepřísluší, neboť na žalobkyni lze klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Žalobkyně by tak měla být dostatečně materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy i bez zastoupení advokátem. Náklady, které žalobkyně vynaložila na právní zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené. 6. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.