39 C 108/2022-20 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 15. 12. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neplacení televizních poplatků ve výši 810 Kč za dobu od 4/ 2021 do 9/ 2021. Žalovanému byla doručena žaloba, výzva k vyjádření a výzva k vyjádření i postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). K doručení těchto písemností žalovanému došlo fikcí, když po marném uplynutí úložní lhůty byla obsílka soudu s těmito písemnostmi vložena žalovanému do poštovní schránky dne 1. 7. 2022. Žalovaný zůstal nečinný, ve věci se písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřil, neuvedl tedy ničeho významného pro posouzení této věci. Soud měl rovněž za to, že žalovaný dal najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. V rámci provedeného dokazování soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce jako veřejnoprávní osoby, která má ve smyslu příslušné právní úpravy (zákon č. 348/2005 Sb.) oprávnění i povinnost vybírat od držitelů televizních přijímačů televizní poplatky. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku z titulu vlastnictví TV v březnu 2021 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků z 24. 11. 2021). Žalovaný tedy měl povinnost řádně a včas hradit televizní poplatky ve stanovené výši pro fyzické osoby dle § 7 odst. 2 zák. 348/2005 Sb., s přihlédnutím k odstavci 3 tohoto zákona. Žalovaný v době od dubna 2021 do května 2021 tyto televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně nehradil, když žalovaný tak dluží televizní poplatek za 6 měsíců. Žalovaný si musel být vědom této své povinnosti, když byl několikrát žalobcem i jeho právním zástupcem písemně upozorněn na vznik dluhu z titulu neplacení televizních poplatků (výzva žalovanému z 15. 10. 2021, dodejka žalovanému na č. l. 16). Sám žalovaný, jak již soud uvedl výše, zůstal v řízení nečinný. Žalobce tedy v řízení prokázal, že žalovaný jako vlastník televizního přijímače nezaplatil televizní poplatek za dobu 6 měsíců, když žalobce má dle § 10 zákona 348/2005 Sb., s přihlédnutím k citovanému § 7 tohoto zákona, nárok na úhradu částky na dlužných televizních poplatcích. Kapitalizovaná výše úroků z prodlení z dlužné částky za období uvedené žalobcem ve specifikaci výpočtu kapitalizovaných úroků z prodlení na č. l. 18 spisu, je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když procentuální výměra úroku z té které jednotlivé částky televizního poplatku od 16. 4. 2021 je v souladu s kapitalizovanou výší požadovaného úroku z prodlení. Na základě aplikace skutkového děje k příslušné právní úpravě nezbývá soudu nic jiného, než žalobě jako důvodné zcela vyhovět. Žalobce byl v této právní věci zcela úspěšný, přísluší mu tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení byly přiznány v částce 600 Kč, a to na soudním poplatku 400 Kč, a protože s ohledem na všechny okolnosti tohoto případu, s přihlédnutím k tomu, že žalobce má v rámci své organizační struktury i právní oddělení, kdy pracovníci žalobce jsou zajisté schopni kvalifikovaně zastupovat zájmy žalobce v řízení před soudem, soud přiznal nikoliv odměnu za právní pomoc dle advokátního tarifu, ale pouze dvě paušální náhrady po 100 Kč za žalobu a výzvu k plnění s odkazem na § 2 odst. 1, vyhl. č. 254/2015 Sb., s přihlédnutím k § 1odst. 1 vyhl. 254/2015 Sb. Tentýž žalobce zastoupený stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob ze stejného právního důvodu, když žalobce jako veřejnoprávní instituce má zajisté možnosti k tomu, aby poplatky za TV vymáhal prostřednictvím svého právního oddělení, bez toho aniž by musel využívat služeb advokátů. Soud rovněž poukazuje na judikaturu ÚS ČR (I. ÚS 3344/12, II. ÚS 405/14).