39 C 171/2021-16 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 31. 10. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu použití MHD v [obec] bez platné jízdenky. Žalovaná byla kontrolována revizorem, vznikla jí povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši žalované částky. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalované nepodařilo doručit, proto byl platební rozkaz zrušen. Žalobce i žalovaná byli vyzváni k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalobce s navrženým postupem soudu souhlasil, žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě se rovněž nevyjádřila, neuvedla nic právně ani skutkově významného. Soud měl tedy za to, že i žalovaná souhlasí s navrženým postupem soudu, když veškeré písemnosti má žalovaná doručeny fikcí na základě sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalované vyvěšeno na úřední desce soudu 19. 10. 2021. Soud vzal za prokázáno, že žalobce je právnickou osobou, podnikající pod obchodní firmou, se sídlem, IČ tak, jak je žalobce specifikován v záhlaví rozsudku. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Krajského soudu v [obec] s předmětem podnikání provozování přepravy osob ve [anonymizována dvě slova] [obec] Tyto skutečnosti soud ví z jiné úřední a rozhodovací činnosti. [právnická osoba] má příslušné oddělení kontroly přepravy, přičemž pracovník tohoto oddělení dne 7. 3. 2020 na zastávce [obec], [ulice] zadržel žalovanou v MHD bez platné jízdenky. Proto byl se žalovanou sepsán zápis o přepravní kontrole [číslo]. Podpisem zápisu vzala žalovaná na vědomí, že musí následující den od data kontroly žalobci uhradit jízdné a přirážku k jízdnému. V době rozhodné činilo jízdné dle tarifu IDS [anonymizováno] 25 Kč a 1 500 Kč přirážka k jízdnému. Toto vyplývá ze smluvních přepravních podmínek a tarifu IDS [anonymizováno]. Žalovaná použitím dopravního prostředku MHD uzavřela s [právnická osoba] dle § 2550 a násl. OZ smlouvu o přepravě osob. Žalovaná však porušila svou povinnost zaplatit jízdné, když dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona 111/1994 byla zadržena revizorem, byla legitimována a vzala na vědomí, že musí zaplatit nejen jízdné, ale i přirážku k jízdnému za tzv.„ jízdu načerno“. Výše přirážky vyplývá z tarifu a je v souladu s § 37 odst. 4 až 6 zákona 266/1994 Sb. a v souladu s § 18a odst. 3 a 4 zákona č. 111/1994. Pokud soud hovořil o smluvních přepravních podmínkách, výše přirážky je dána a upravena článkem 8 odst. 8 písm. g) přepravních podmínek. S ohledem na prokázaný skutkový děj a právní kvalifikaci věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí také vyhověl i co se týče příslušenství, protože žalovaná je marným uplynutím třicetidenní lhůty od data sepisu zápisu o jeho kontrole v prodlení s placením svého závazku dle § 1968 občanského zákoníku. Požadovaná výše úroků je v souladu se zákonnou úpravou (§ 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud věc kvalifikoval dle platných právních předpisů v souladu s § 3028 odst. 1 OZ. Úspěšnému žalobci byly přiznány náklady řízení, soudní poplatek 400 Kč, odměna za právní pomoc za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka žalované), když odměna za 1 úkon právní pomoci činí 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.), ke každému úkonu právní pomoci byla připočtena náhrada hotových výdajů 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.) Náklady za právní pomoc činí 900 Kč. Tato částka byla navýšena o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně.