39 C 217/2021-15 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 4. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu dluhu na pojistném. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání v žalobě. Pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření a výzva k vyjádření k navrženému postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání), žalovaný měl tyto písemnosti doručeny fikcí, když po marném uplynutí úložní lhůty byla obsílka žalovanému vložena dne 13. 12. 2021 do poštovní schránky a žalovaný zůstal nečinný. Soud měl proto za to, že i žalovaný souhlasí s rozhodnutím bez jednání. V rámci provedeného dokazování vzal soud za prokázáno, což je mu známo z jeho jiné úřední a rozhodovací činnosti, že žalobce podniká jako právnická (korporátní) osoba v oblasti pojišťovnictví. Mezi žalobcem jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne 29. 1. 2020 uzavřena pojistná smlouva [číslo]. Z dalšího obsahu této smlouvy je prokázáno, že tato smlouva byla uzavřena pojistníkem, tedy žalovaným, coby vlastníkem a provozovatelem osobního motorového vozidla [anonymizováno], [registrační značka], když podle smlouvy měl žalovaný hradit zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou případným provozem tohoto vozidla v roční výši 8 280 Kč. Pojistná smlouva zanikla dne 8. 5. 2020 pro neplacení pojistného, neboť žalovaný pojistné splatné k datu uzavření smlouvy nehradil. Pojistná ochrana ze smlouvy trvala od 29. 1. 2020 do 8. 5. 2020, když za tuto dobu trvání pojistné ochrany činí poměrná část dluhu na pojistném žalobcem požadovanou částku. Žalobce rovněž požadoval kapitalizované úroky za dobu od 9. 5. 2020 do 4. 3. 2021. Co se týče právní kvalifikace věci, lze konstatovat s přihlédnutím k § 3028 odst. 1 OZ, že s ohledem na vznik závazku žalovaného je nutno tuto věc posoudit ve smyslu platné právní úpravy. Mezi žalobcem a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 2 a násl. zákona o pojistné smlouvě uzavřena pojistná smlouva, a to v souladu s § 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistná smlouva, kterou soud četl k listinným důkazům, obsahuje dle § 3 odst. 2 tohoto zákona údaje o účastnících smlouvy, vozidlu a době trvání pojištění. Dále pak lze z pojistné smlouvy dovodit pojistné období, limity pojistného plnění, výši pojistného, způsob placení a splatnosti. Pokud měl žalovaný platit pojistné ročně, z logiky věci a způsobu uzavírání smluv tohoto typu a z informací dle § 66 zákona o pojistné smlouvě vyplývá, že žalovaný uzavřením pojistné smlouvy, resp. jejím podpisem, vzal na vědomí nejen obsah smlouvy, ale i své povinnosti a lhůty, kdy má být pojistné v roční výši za pojistné období hrazeno. Žalovaný však od 29. 1. 2020 na pojištění vozidla ničeho nehradil, proto pojistná smlouva zanikla dle § 12 odst. 1, písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný uzavřením tohoto typu smlouvy splnil svou zákonnou povinnost dle § 4 tohoto zákona, následně své povinnosti řádně a včas hradit pojistné sjednané od 19. 9. 2018 neplnil. Pojistná ochrana dle smlouvy však trvala, žalobce má nárok dle §§ 12 a 13 zákona o pojistné smlouvě na zaplacení poměrné části pojistného z titulu trvání pojistné ochrany. Žalovaný je v prodlení s úhradou dlužné částky, a pokud žalobce za dobu uvedenou ve výrokové části I. rozsudku požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ze žalované jistiny, soud po kontrolním přepočtu procentuální výměry ke kapitalizované výši konstatuje, že kapitalizovaná výše úroků je v souladu s procentuální výměrou úroků za období, za které je úrok požadován dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení na soudním poplatku 400 Kč, odměnu za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalovanému) při sazbě za jeden úkon 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl 100 Kč jako náhradu hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.) Náklady za právní zastoupení v celkové výši 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně.