39 C 99/2022-24 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 27. 10. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neplacení televizních poplatků ve výši 2 970 Kč za dobu od 3/ 2019 do 12/ 2020. Žalované byla doručena žaloba, výzva k vyjádření a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). K doručení těchto písemností žalované došlo fikcí, když po vrácení nevyzvednuté obsílky soudu, bylo vydáno sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalované vyvěšeno na úřední desce soudu dne 30. 6. 2022. Žalovaná nijak nereagovala, nevyjádřila se ani k žalobě ani k § 115a o.s.ř., když soud měl za to, že žalovaná takto souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. žalobce souhlasil již v podané žalobě. Žalovaná měla tedy doručeno fikcí na základě vyvěšení sdělení na úřední desce soudu. Žalovaná zůstala nečinná, ve věci se písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřila, neuvedla tedy ničeho významného pro posouzení této věci. V rámci provedeného dokazování soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce jako veřejnoprávní osoby, která má ve smyslu příslušné právní úpravy (zákon č. 348/2005 Sb.) oprávnění i povinnost vybírat od držitelů televizních přijímačů televizní poplatky. Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku z titulu vlastnictví televize v listopadu 2016 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků z 16. 9. 2021). Žalovaná tedy měla povinnost řádně a včas hradit televizní poplatky ve stanovené výši pro fyzické osoby dle § 7 odst. 2 zák. 348/2005 Sb., s přihlédnutím k odstavci 3 tohoto zákona. Žalovaná v době od března 2019 do prosince 2020 tyto televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně nehradila, když žalovaná tak dluží televizní poplatek za 22 měsíců. Žalovaná si musela být vědoma této své povinnosti, když byla několikrát žalobcem i jeho právním zástupcem písemně upozorněna na vznik dluhu z titulu neplacení televizních poplatků (výzva žalované z 8. 3. 2021, přehled nezaplacených televizních poplatků č. l. 15, dodejka žalované na č. l. 16 a 17, výzva žalované z 18. 5. 2021). Sama žalovaná, jak již soud uvedl výše, zůstala v řízení nečinná. Žalobce tedy v řízení prokázal, že žalovaná jako vlastník televizního přijímače nezaplatila televizní poplatek za dobu 22 měsíců, když žalobce má dle § 10 zákona 348/2005 Sb., s přihlédnutím k citovanému § 7 tohoto zákona, nárok na úhradu částky na dlužných televizních poplatcích. Kapitalizovaná výše úroků z prodlení z dlužné částky za období uvedené žalobcem ve specifikaci výpočtu kapitalizovaných úroků z prodlení na č. l. 23, je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když procentuální výměra úroku z té které jednotlivé částky televizního poplatku od 16. 11. 2019 je v souladu s kapitalizovanou výší požadovaného úroku z prodlení. Na základě aplikace skutkového děje k příslušné právní úpravě nezbývá soudu nic jiného, než žalobě jako důvodné zcela vyhovět. Žalobce byl v této právní věci zcela úspěšný, přísluší mu tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Náklady řízení byly přiznány v částce 1 126 Kč, a to na soudním poplatku 400 Kč, odměně za právní pomoc za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání žaloby) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 600 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně.