39 EVC 1/2022-31 — Městský soud v Brně

Žalobce se svým podáním doručeným soudu 24. 2. 2022 domáhal vydání evropského platebního rozkazu, na základě kterého by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazení faktur za provedenou přepravu zboží. Žalobce byl v této věci zastoupen advokátem se sídlem na Slovensku, který dle zjištění soudu není zapsán v seznamu advokátů České advokátní komory, když tento advokát si nezvolil na území ČR zmocněnce pro příjem písemností. Pokud soud vydal v této věci prostřednictvím formuláře E, článku 12, odstavce 1 Nařízení Rady EU č. 1896/2006 Sb. evropský platební rozkaz, nepodařilo se jej žalovanému doručit do vlastních rukou. Z toho důvodu byl vydaný platební rozkaz zrušen. Žalobce i žalovaný byli vyzváni k vyjádření, zda budou dle § 115a občanského soudního řádu souhlasit s rozhodnutím soudu bez nařízeného jednání, když žalovaný na projednání věci trval a souhlasil s rozhodnutím dle § 115a o.s.ř. Pokud byla žalovanému opětovně doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., žalovaný měl tyto písemnosti doručeny do datové schránky fikcí dne 26. 5. 2022, přičemž žalovaný se nevyjádřil ani k žalobě ani k rozhodnutí bez jednání. S ohledem na obsah poučení ve výzvě k vyjádření k aplikaci § 115a o.s.ř. soud měl za to, že žalovaný takto dává najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. Městský soud v Brně provedl v této věci dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak fakturou [číslo] se splatností 2. 5. 2021, fakturou [číslo] se splatností 21. 6. 2021, fakturou [číslo] se splatností 3. 7. 2021, fakturou [číslo] se splatností 4. 7. 2021, fakturou [číslo] se splatností 13. 7. 2021, když z obsahu těchto faktur vzal soud za prokázáno, že žalobce i žalovaný jsou právnické osoby (obchodní korporace), přičemž žalobce je zapsán v příslušném registru soudu na Slovensku pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalobce specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Ohledně žalovaného je zřejmé, že se rovněž jedná o obchodní korporaci, když žalovaný si u žalobce objednal pod [číslo] přepravu zboží z [anonymizováno] do [anonymizováno] vozem [registrační značka] CS. Vystavenou fakturu na částku 200 euro žalovaný neuhradil. Další doprava byla opětně provedena z [anonymizována dvě slova], [jméno], [obec] vozem [registrační značka] [příjmení] dle objednávky žalovaného u žalobce č. 18/21, přičemž žalobce fakturoval za tuto přepravu částku 330 euro. Překládka v [anonymizováno] v případě vozu [anonymizováno] v částce 160 euro byla účtována fakturou se splatností 3. 7. 2021, přičemž žalovaný ani tuto fakturu nezaplatil. Objednávkou [číslo] provedl žalobce žalovanému přepravu zboží z [anonymizováno] do [anonymizováno] vozem [anonymizována tři slova] CS, když za tuto přepravu byla žalovanému účtována částka 150 euro. Objednávkou označenou jako [příjmení] [jméno] – byla účtována, resp. provedena přeprava ve dnech 11. až 12. 5. 2021 z [anonymizována dvě slova] do [anonymizováno] vozem [anonymizována tři slova], když žalobce vystavil žalovanému fakturu na částku 390 euro, kterou žalovaný opětně ve lhůtě splatnosti neuhradil. Vyjma výtisků doložených faktur žalobce nedoložil žádné další důkazy prokazující vznik nároku, přičemž nebyla ani doložena předžalobní upomínka dle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Soud tedy nemá pochybnosti, že v rámci obchodního vztahu na základě objednávek učiněných žalovaným žalobce provedl mezinárodní přepravu zboží, za což účtoval celkem 1 230 euro. Žádnou z výše specifikovaných faktur však žalovaný neuhradil. Žalobce si objednal mezinárodní přepravu zboží u obchodní korporace na Slovensku, když tato objednávka byla akceptována a následně objednaná přeprava zboží byla provedena, za což žalobce účtoval přepravné 1 230 euro. Soud se zabýval rozhodným právem, které je nutno aplikovat na tuto věc, když z Nařízení Rady EU o určení rozhodného práva, s přihlédnutím k článku 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 Sb. (Řím I.), co se týče určení rozhodného práva smlouvy o přepravě v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno dle článku 3 tohoto nařízení, je právem rozhodným pro takovéto smlouvy právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí či obvyklé místo odesilatele nachází rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení. Soud tedy stanovil rozhodné právo slovenské, a to s odkazem na článek 5 odst. 2 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 Sb. Soud tedy tuto věc posoudil ve smyslu platného práva na území Slovenské republiky, co se týče hmotně právního nároku. Podle ustanovení § 610 obchodního zákoníku platného a účinného na území SR smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesilateli, že přepraví věc, zásilku z určitého místa - místa odeslání do určitého jiného místa – místa určení a odesilatel se zavazuje vyplatit mu úplatu neboli přepravné. Podle ustanovení § 621 obchodního zákoníku dopravce může svůj závazek plnit pomocí dalšího dopravce a odpovídá přitom, jakoby přepravu uskutečňoval sám. Podle § 625 odst. 1 Obch. zák. dopravci přísluší smluvená úplata, nebo nebyla-li smluvena úplata obvyklá v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku dopravce. Z výše uvedených skutkových zjištění učiněných soudem po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději má soud za to, že nárok žalobce je dán z hlediska hmotněprávní úpravy, neboť soud, i s přihlédnutím k naprosté nečinnosti žalovaného, si žalovaný jako objednatel přepravy objednal u žalobce přepravu zboží z [anonymizováno], resp. ze [země] do [země] a naopak. Žalobci tedy vznikl nárok na přepravné dle § 625 odst. 2 Obch. zák., když žalovaný žádnou z vystavených faktur dle jeho objednávek přepravy neuhradil. Žalobu proto soud shledává jako důvodnou, a proto jí také v celém rozsahu vyhověl, když žalovaný je dle § 369 odst. 1 Obch. zák. v prodlení s úhradou svého závazku vůči žalobci a požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá příslušné právní úpravě na území Slovenské republiky. Soud tedy žalobě vyhověl, i co se týče příslušenství k pohledávce. Co se týče náhrady nákladů řízení, nebylo prokázáno v této věci, že by žalovaný byl před podáním žaloby písemně ve lhůtě 7 dnů před zahájením řízení podáním žaloby písemně vyzván tzv. předžalobní výzvou k úhradě dluhu. Jak vyplývá z § 142a odst. 1 o.s.ř., žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zašle na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění. V tomto případě nebyl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, proto, co se týče náhrady nákladů za právní zastoupení vyčíslené v žalobě, soud tyto nepřiznal, když nadto považuje soud za nutné uvést, že byť byl žalobce zastoupen advokátem, jedná se o cizozemského advokáta, který je oprávněn vykonávat advokacii na území Slovenska, neboť soud nezjistil, že by zástupce žalobce byl zapsán v seznamu advokátů České advokátní komory. Na právního zástupce žalobce nelze rovněž pohlížet jako na hostujícího evropského advokáta dle § 35f a násl. zákona o advokacii, ani na usazeného evropského advokáta dle § 35l a násl. zákona o advokacii, neboť, jak již soud uvedl výše, právní zástupce žalobce není zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou a v případě statutu hostujícího evropského advokáta nebyla doložena plná moc, kterou by právní zástupce žalobce zmocnil advokáta na území České republiky pro příjem a doručování písemností. Za tohoto stavu proto soud požadované náklady za právní zastoupení v této věci nepřiznal, ale protože žalobce byl úspěšný dle § 142 odst. 1 o.s.ř., byly mu přiznány prokazatelné výdaje na uhrazení soudního poplatku tak, jak je uveden ve výroku II. tohoto rozsudku, přičemž na právního zástupce žalobce je s ohledem na výše uvedené nutno pohlížet pouze a toliko jako na obecného zmocněnce, který byl zmocněn v této věci k zastupování, nikoliv jako advokát. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.