41 C 98/2021-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.525 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná dne 26. 3. 2020 uzavřela s žalobcem smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pod [číslo] na základě které vzniknul mezi stranami závazkový poměr, podle kterého bylo povinností žalobce dodávat elektrickou energií a povinností žalované platit za odběr energie v odběrném místě její cenu. Cena odebrané elektrické energie v období od 3. 4. 2020 do 24. 6. 2020 činila 17.525 Kč. Na uvedenou částku fakturovanou fakturou č. 004100709227 bylo uhrazeno žalovanou jen ve dvou případech, vždy po 1.000 Kč, a to dne 1. 12. 2020 a dne 10. 12. 2020. Protože dluh žalovanou uhrazený nebyl, nezbylo než podat žalobu k soudu. 2. Žalobce i žalovaná k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a) zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu jí soudem zaslanou a jí doručenou dne 29. 11. 2021 nereagovala. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a) o. s. ř. souhlasila. 3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí vyplývá, že byla uzavřená pod [číslo] mezi žalobcem a žalovanou. Povinností žalobce bylo dodávat žalované elektrickou energii do odběrného místa: [ulice a číslo], [obec a číslo] 00 [obec] Smlouva byla uzavřená dne 10. 3. 2020. 4. Z výzvy k úhradě dluhu vyplývá, že žalovaná byla řádně na adresu podle smlouvy obeslána s tím, že je nezbytné dluh uhradit, jinak bude podána žaloba k soudu. 5. Z přílohy k faktuře znějící na částku 17.525 Kč pro období od 3. 4. 2020 do 24. 6. 2020 se podává, že za uvedené období činil odběr 5,75 MWh elektrické energie, za kterou představuje částku 17.525 Kč, kterou žalovaná žalobci dluží. 6. S ohledem na znění ustanovení § 115 a) o. s. ř. soud uvádí, že je možné v tomto případě rozhodnout bez provádění dokazování, a to jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili. Předně lze uvést, že žaloba žalobce je po právu, neboť jeho pohledávka odpovídá obsahu listinných důkazů, když je zřejmé, že mezi stranami byla uzavřená platná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí (§ 50 zákona č. 458/2000 Sb.) Sb., podle které bylo nejdůležitější povinností žalované hradit za dodanou elektrickou energii její cenu. Jelikož se tak nestalo a v samotném řízení se žalovaná nebránila a na svoji procesní nic neuvedla, mohl soud rozhodnout tak, jak je to uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalobci náleží i úrok z prodlení, neboť se žalovaná do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 dostala. Výše úroku z prodlení má svoji oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.000 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta, která je vypočítaná podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Odměna advokáta se skládá ze tří úkonů právních služeb 3 x 300 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení (§11 odst. 1 písm. a) AT), za předžalobní upomínku a sepis žaloby (oba úkony dle § 11 odst. 1 písm. d), 3 x 100 Kč jako režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. a), DPH z těchto částek v zákonné výši (252 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a dále k nákladům řízení patří zaplacený soudní poplatek 800 Kč. Předmětem řízení, v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů, je peněžité plnění, jehož výše nepřesahuje 50.000 Kč, a soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se peněžitého plnění v souvislosti s neuhrazenými platbami za dodávky elektrické energie domáhá u zdejšího soudu opakovaně, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru. Na žalobu tak dopadá ustanovení § 14b AT. Při posuzování toho, zda byla žaloba podána na ustáleném vzoru, nebylo pro soud podstatné, zda byla podána elektronicky nebo v listinné podobě. Podstatný byl způsob jejího zpracování a úřední vědomosti daného soudu o tom, zda žalobce v obdobných případech podává žaloby na základě stejné typové šablony, což je v daném případě podle názoru soudu postaveno najisto, neboť žalobce a jeho právní zástupce uplatňují více žalob v téže obdobné věci, kdy prakticky jediné, co se v žalobním návrhu mění, jsou skutečnosti jako označení žalované strany, druh právního vztahu a následek nesplnění povinnosti vyplývající z tohoto vztahu.