42 C 143/2022-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23.32.2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 6.215 Kč s příslušenstvím představující dlužný příspěvek z titulu provozování osobního vozidla s objemem válců nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to za období od [datum] do [datum]. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 2. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je ve veřejném rejstříku registru silničních vozidel evidována jako provozovatel osobního vozidla o objemu válců motoru od [číslo] cm³ do [číslo] cm³, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Jak plyne z evidencí smluvních pojišťoven, pro toto vozidlo nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vozidlo tak nebylo po dobu 91 dní pojištěno, ačkoli je stále vedeno jako provozované; za uvedených 91 dnů vyplývá výše příspěvku částce 5.915 Kč (91 dnů x denní sazba 65 Kč). Prvotní mimosoudní náklady uplatnění příspěvku jsou podzákonným předpisem stanoveny na částku 300 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobce z důvodu provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení v uvedené době. Dopisem ze dne [datum] a [datum] byly žalovanému ze strany žalobce zaslány upomínky k úhradě dlužného příspěvku. Dopisem ze dne [datum] byla žalovanému doručena předžalobní výzva. Žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho. 4. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť se jedná o nárok vzniklý za jeho účinnosti. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zejména zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). 6. Právním posouzením soud dospěl závěru, že žalovanému na základě § 4 odst. 1, 3, 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla povinnost uhradit do garančního fondu žalobce příspěvek za užívání a provozování vozidla bez sjednaného zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož výše dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb. odpovídá částce celkem 5.915 Kč, a to dále spolu s mimosoudními náklady ve výši 300 Kč dle této vyhlášky. Bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti příspěvku. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to jako nezastoupenému účastníkovi dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Náklady sestávají z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dvou paušálních náhrad za celkem 2 úkony (předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit ve lhůtě dle § 160 odst. l o. s. ř. Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. z důvodu, že u žalobce coby veřejnoprávní instituce lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v řízení nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]). 8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř, obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.