42 C 205/2021-65 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou doručenou soudu 18. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 37.736,87 Kč s příslušenstvím, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], poskytla žalovanému dle smlouvy ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], úvěr, dle kterého byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 30.000 Kč. Žalovaný měl povinnost částku povoleného debetu vyrovnat během 180 kalendářních dnů ode dne čerpání. Dne [datum] žalovaný čerpal částku finančních prostředků v celkové výši 37.736,87 Kč, na kterou však dle smlouvy o úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo ze strany [právnická osoba] k datu [datum] k zesplatnění úvěru. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu k úhradě dluhu, když věc byla dne [datum] rozhodnutu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze společnosti pro rozhodčí řízení. Pokud byla podána exekuce na základě rozhodčího nálezu, s ohledem na změnu judikatury ve věcech rozhodčích doložek byla exekuce zastavena, když žalobce podal tuto žalobu. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas podáním doručeným soudu dne [datum]) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu, a to ve znění dodatku ze dne [datum], dále ve znění obecných podmínek [právnická osoba] Z obsahu smlouvy a dodatku bylo zjištěno, že žalovanému byly na účtu č. [bankovní účet] poskytnuty finanční prostředky, které mohl čerpat do výše povoleného debetu s limitem 30.000 Kč. Žalovaný měl dle smluvního ujednání povinnost částku povoleného debetu vyrovnat během 180 kalendářních dnů ode dne čerpání, přičemž povolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen uhradit včetně sjednaných úroků. Dle výpisu k účtu úvěru č. [bankovní účet] čerpal žalovaný na svém účtu č. [bankovní účet] finanční prostředky v celkové výši 37.736,87 Kč s tím, že na dané částce ničeho během následujících 180 kalendářních dnů neuhradil. S ohledem na danou skutečnost zaslal předchůdce žalobce žalovanému dopisem ze dne [datum] výpověď úvěrové smlouvy s účinností ke dni [datum]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému zasláno oznámení o zrušení účtu č. [bankovní účet] s tím, že pohledávka v částce 37.736,87 Kč bude převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na [právnická osoba], s. r. o., IČO: [osobní údaje žalobce]. Dne [datum] byla žalovanému adresována předžalobní výzva k úhradě dluhu. 5. Protože mezi účastníky byla sjednána rozhodčí doložka, postoupil předchůdce žalobce celou záležitost k vyřízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze společnosti pro rozhodčí řízení, který vydal dne [datum] rozhodčí nález [anonymizováno] [číslo] s právní mocí [datum]. Následně pod č. j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy po zániku výkonu úřadu byla na jeho místo provedením exekuce pověřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Následně byla exekuce usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavena, a to z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. 6. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy. 7. Podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 8. Podle § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 9. Podle § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 11. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na charakter smlouvy je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, k uzavření závazkového vztahu, který má s ohledem na charakter smlouvy o úvěru povahu tzv. absolutního obchodu, což znamená, že bez ohledu na povahu účastníků (zda jsou či nejsou podnikateli) se právní závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o úvěru posuzují v režimu obchodního práva. 13. Žalobce v řízení prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dle ust. § 708 obchodního zákoníku k uzavření smlouvy o běžném účtu, na jejímž základě byl ve smyslu § 711 obchodního zákoníku dne [datum] uzavřen dodatek týkající se poskytnutí povoleného debetu, který je podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, vzal na sebe závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což nesplnil, a banka proto přistoupila s ohledem na ustanovení smluvních podmínek, s přihlédnutím k § 506 obchodního zákoníku, k zesplatnění úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. Žalovaný však zůstal nečinný, ničeho ani částečně v mezidobí nehradil. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobce. Dluh na jistině úvěru činí částku 37.736,87 Kč, když žalovaný řádně a včas svým povinnostem nedostál, na zesplatňovací přípis nijak nereagoval a nadále dluží žalobci poskytnuté finanční prostředky. Je tedy zřejmé, že nárok žalobce je po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději zcela důvodný, a soud proto také žalobě vyhověl, když žalovaný je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy vůči žalobci. Žalobce má rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.109,60 Kč Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1.510 Kč, dále odměna za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) při sazbě 2.620 Kč za úkon (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.), při výpočtu z tarifní hodnoty ve výši 37.736,87 Kč. Ke každému ze tří úkonů soud připočetl náhradu hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 10.270 Kč soud navýšil o DPH v sazbě 21 % vypočtenou z odměny a náhrad, jež činí 1.839,60 Kč, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. V součtu tak musí neúspěšný žalovaný zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku, když lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy tři dny od právní moci rozsudku.