42 C 225/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byl na vozidlo žalovaného namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“). Žalovaný na místě neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV ve výši 500 Kč, ačkoliv svůj dluh uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 8 dnů. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z uznání dluhu (č. l. 6) vyplývá, že dne [datum] žalovaný zaparkoval vozidlo [registrační značka] na ulici [ulice] v [obec] na místě, kde to není dovoleno, a na vozidlo [registrační značka] mu proto byl namontován TPZOV. Maximální cena za přiložení a odstranění malého TPZOV činí 500 Kč, jak vyplývá z nařízení č. 5/2011 vydaného [jméno] [územní celek]. Svůj dluh vůči žalobci žalovaný dne [datum] uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit do 8 dnů. Žalovaný byl žalobcem na existenci dluhu před prodáním žaloby upozorněn a byl rovněž vyzván k jeho úhradě upomínkou ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný však přes uvedené skutečnosti svůj dluh neuhradil. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, je strážník oprávněn použít TPZOV, v případě, že je vozidlo zanecháno na místech, kde to není dovoleno. Přiložení a odstranění TPZOV se prování na náklady osoby, která vozidlo na místě zanechala. 6. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný porušil svoji povinnost, když vozidlo zanechal na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla a v místě, kde je povoleno parkovat jen v případě zaplacení ceny za parkování, přičemž v souladu s výše uvedeným ustanovením byl na jeho vozidlo namontován TPZOV. Byl to žalovaný, kdo vozidlo na předmětném místě zanechal a je tedy povinen v souladu s ustanovením §17a zákona č. 553/1991 Sb., zaplatit žalobci náklady na přiložení a odstranění TPZOV v celkové výši 500 Kč. Zároveň pak žalovaný svůj dluh ve smyslu § 2053 o. z. co do důvodu i výše písemně uznal. Jelikož žalovaný dluh do 8 dnů ode dne uznání dluhu nezaplatil, dostal se do prodlení s plněním svých peněžitých závazků a soud má tedy v souladu s ustanovení § 2053 o. z. za to, že dluh v době uznání trval a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 500 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Tato částka se skládá z náhrady uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny určené dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jež se skládá ze dvou paušálů po 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., což jsou jediné žalobcem účelně vynaložené náklady. Soud postupoval dle daného ustanovení, neboť v řízení bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč Lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst. l o. s. ř. 8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.