42 C 47/2022-21 — Městský soud v Brně

Žalobce se podáním ze dne 30.12.2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.525 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byla žalovaná dne [datum] přistižena osobou pověřenou žalobcem při běžné kontrole v prostředcích městské hromadné dopravy ve městě [obec] při jízdě bez platného jízdního dokladu. Žalované tak byla následně vedle povinnosti hradit běžné jízdné uložena i povinnost uhradit přirážku k jízdnému, o čemž byl sepsán zápis. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky a ve věci bylo možno rozhodnout i jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: dne [datum] v 10:31 hodin byla na trase autobusové linky [číslo] v [obec] v místě zastávky [ulice] při přepravní kontrole žalovaná kontrolována revizorem, kdy bylo zjištěno, že cestuje bez platné jízdenky, o výsledků kontroly byl sepsán zápis [číslo]. Žalované byla uložena povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1.525 Kč, žalovaná však tuto částku neuhradila. Soud v projednávané věci aplikoval ust. § 2550 a násl., § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ust. § 7 odst. 5 věta první a druhá a dále § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní přepravu, dále ust. § 37 odst. 5 věta druhá, písmeno c), § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, dále smluvní přepravní podmínky [anonymizována tři slova] [územní celek]. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žalovaná v případě uvedené přepravní kontroly dne [datum] porušila svou povinnost plynoucí ze shora citovaných předpisů, když při přepravě v dopravním prostředku provozovaném žalobcem nepředložila pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad, a proto jí bylo uloženo zaplatit žalobci požadovanou částku. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, vznikl žalobci též nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené shledal soud žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z odměny advokáta ve výši 600 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.