42 C 56/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.425 Kč s příslušenstvím z titulu provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je ve veřejném rejstříku registru silničních vozidel evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka] s [příjmení]: [anonymizováno]. Jak plyne z evidencí smluvních pojišťoven, pro toto vozidlo nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak nebylo po dobu 85 dní pojištěno, ačkoli je stále vedeno jako provozované, čímž došlo ze strany žalovaného k porušení stanovené zákonné povinnosti a žalobci vznikl právní nárok na příspěvek za nepojištěný provoz vozidla. Za uvedených 85 dnů vyplývá výše příspěvku 85 x 25 Kč denní sazby, tj. celkem 2.125 Kč. Splatnost příspěvku do garančního fondu nastala v souladu se zákonem dne [datum]. Prvotní mimosoudní náklady uplatnění příspěvku jsou podzákonným předpisem stanoveny na částku 300 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobce z důvodu provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení v uvedené době. Prostřednictvím dopisů ze dne [datum] a [datum] byly žalovanému ze strany žalobce zaslány upomínky k úhradě dlužného příspěvku. Dopisem ze dne [datum], předaným k přepravě dne [datum], byla žalovanému doručována předžalobní výzva. Žalovaný však do dnešního dne neuhradil ničeho. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), spolu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). 6. Právním posouzením soud dospěl závěru, že žalovanému na základě § 4 odst. 1, 3, 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla povinnost uhradit do garančního fondu žalobce příspěvek za užívání a provozování vozidla bez sjednaného zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výše dlužného příspěvku za nepojištěných 85 dní činí v daném případě dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., částku celkem 2.125 Kč, mimosoudní náklady vynaložené na uplatnění příspěvku jsou stanoveny ve výši 300 Kč dle této vyhlášky. Bylo rovněž prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti příspěvku k datu [datum]. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.425 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.