42 C 76/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19.450 Kč s příslušenstvím z titulu provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je ve veřejném rejstříku registru silničních vozidel evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], s [příjmení]: [anonymizováno]. Jak plyne z evidencí smluvních pojišťoven, pro toto vozidlo nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak nebylo po dobu 168 dní pojištěno, ačkoli je stále vedeno jako provozované, čímž došlo ze strany žalovaného k porušení stanovené zákonné povinnosti a žalobci vznikl právní nárok na příspěvek za nepojištěný provoz vozidla. Za uvedených 168 dnů vyplývá výše příspěvku 168 x 65 Kč denní sazby, tj. celkem 10.920 Kč. Splatnost příspěvku do garančního fondu nastala v souladu se zákonem dne [datum]. Současně plyne z evidencí smluvních pojišťoven, že pro toto vozidlo nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla rovněž v období od [datum] do [datum]. Vozidlo tak nebylo po dobu 122 dní pojištěno, ačkoli je stále vedeno jako provozované, čímž došlo ze strany žalovaného k porušení stanovené zákonné povinnosti a žalobci vznikl právní nárok na příspěvek za nepojištěný provoz vozidla. Za uvedených 122 dnů vyplývá výše příspěvku 122 x 65 Kč denní sazby, tj. celkem 7.930 Kč. Splatnost příspěvku do garančního fondu nastala v souladu se zákonem dne [datum]. Prvotní mimosoudní náklady uplatnění každého z příspěvků jsou podzákonným předpisem stanoveny na částku 300 Kč. Dopisy ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobce z důvodu provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení v uvedené době. Dne [datum] byl žalovaný písemně upozorněn na nedoplatek příspěvku do garančního fondu žalobce. Prostřednictvím dopisu ze dne [datum] byla žalovanému ze strany žalobce zaslána upomínka k úhradě dlužného příspěvku. Prostřednictvím dopisů ze dne [datum] a [datum], předaných k přepravě téhož dne, byly žalovanému doručovány předžalobní výzvy. Žalovaný však do dnešního dne neuhradil ničeho. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po tomto datu. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). 7. Právním posouzením soud dospěl závěru, že žalovanému na základě § 4 odst. 1, 3, 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla povinnost uhradit do garančního fondu žalobce příspěvek za užívání a provozování vozidla bez sjednaného zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož výše v daném případě dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., odpovídá částce celkem 18.850 Kč (10.920 + 7.930), a to dále spolu s mimosoudními náklady ve výši 600 Kč (2 x 300) celkem dle této vyhlášky. Bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých peněžitých závazků a je tak povinen zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti každého z příspěvků. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19.450 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).