43 C 140/2022-41 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 5 000 Kč coby smluvní pokuty za nevrácení pronajatého technického zařízení set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] do deseti dnů od ukončení smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi účastníky, která byla ukončena 31.12.2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne 14.7.2020 uzavřeli žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako účastník smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – [anonymizováno] televize, součástí smlouvy byly všeobecné podmínky, zvláštní podmínky a ceník. Ve smlouvě bylo uvedeno, že účastník bere na vědomí a uzavřením smlouvy souhlasí se smluvními pokutami a sankcemi, mimo jiné bylo uvedeno, že účastník je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč v případě nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněného zásahu do zapůjčeného technického zařízení. V článku 4.4 zvláštních podmínek bylo uvedeno, že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen technické zařízení vrátit [anonymizováno] ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do deseti dnů od ukončení smlouvy (smlouva [číslo] všeobecné podmínky, zvláštní podmínky). Zástupce žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti vrátit set-top box (výzva z 25.6.2021, podací lístek). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, vycházel přitom ze závěrů přijatých Ústavním soudem v nálezu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud vyslovil závěr, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souzené věci je ze smlouvy zřejmé, že poskytovatel uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti se žalovaným jako spotřebitelem, jde o formulářovou smlouvu. Znění smluvní pokuty je sice umístěno v textu smlouvy, celá smlouva je však sepsána velmi drobným písmem. Odstavec se smluvní pokutou obsahuje více smluvních pokut a sankcí, dle obsahu se jedná výlučně o sankce v neprospěch účastníka. Povinnost vrátit technické zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena v textu samotné smlouvy, ale v obchodních podmínkách, a to v článku 4.4 zvláštních podmínek. Z textu samotné smlouvy si tak účastník nemůže učinit jasnou představu o tom, kdy mu smluvní pokuta hrozí. Samotná formulářová smlouva je přitom pouze v rozsahu jedné strany formátu A4, za její součást jsou však prohlášeny hned dvoje obchodní podmínky, které jsou značně obsáhlé. Povinnost vrátit technické zařízení poskytovateli do 10 dnů od skončení smlouvy, uvedená v článku 4.4 zvláštních podmínek, tak pozornosti spotřebitele snadno unikne. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce si v právním vztahu nepočínal poctivě, a že uplatněné právo na zaplacení smluvní pokuty tak nepožívá právní ochrany a žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, jenž byl v řízení zcela procesně úspěšný, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.