43 C 221/2020-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost vydat žalobci polovinu obsahu urny se zpopelněnými ostatky syna účastníků [jméno] [celé jméno žalobce], zemřelého [datum]. Žalobu odůvodnil tak, že z manželství účastníků uzavřeného 15.6.1985 a rozvedeného pravomocně k 10.5.2016 se dne 5.6.1992 narodil syn [jméno] [celé jméno žalobce], jenž zemřel [datum]. Po úmrtí syna a jeho kremaci byly zpopelněné ostatky syna na návrh žalované a po oboustranné dohodě uloženy do hrobu na hřbitově v [obec], kde jsou pochováni rodiče žalované. Žalobce žije v [obec] a pracuje v [obec], často se tak v [obec] na hřbitově zastaví, zapálí svíčku, případně položí květiny a připomíná si syna. Žalovaná po každé návštěvě hrobu květiny i jiné předměty, které tam položí žalobce, rodiče žalobce nebo synovi kamarádi, vyhodí či přemístí. Žalovaná po konfliktu s matkou žalobce této sdělila, že si nepřeje, aby cokoliv na hrob přinášela, a to s odůvodněním, že je to její hrob a ona bude určovat, co se smí na hrob dát. Žalobce a jeho rodiče tam mohou pouze zapálit svíčku. Jediným způsobem, jak tuto pro žalobce citlivou otázku vyřešit, je podle žalobce rozdělení obsahu urny, aby si žalobce mohl část zpopelněných ostatků syna uložit na hřbitově v místě svého bydliště v [obec]. Pokud žalovaná jako nájemce udělí souhlas, udělí jej zřejmě i provozovatel pohřebiště. Žádné zákonné ustanovení nezakazuje rozdělení popela zesnulého. 2. Žalovaná potvrdila, že z manželství účastníků uzavřeného 15.6.1985 a rozvedeného pravomocně k 10.5.2016 se dne [datum] narodil syn [jméno] [celé jméno žalobce], jenž zemřel [datum], a také to, že jeho ostatky byly v roce 2015 po oboustranné dohodě s žalobcem uloženy v urně na hřbitově v [obec]. Žalobce sám urnu do hrobu vkládal. Žalovaná je nájemkyní tohoto hrobového místa na uvedeném veřejném pohřebišti. Uložení do hrobu k rodičům žalované bylo odsouhlaseno v rodině i proto, že zemřelý syn v [obec] vyrůstal, chodil tam do školy a měl se zemřelými prarodiči hezký vztah. Za údržbu, opravy a důstojnou výzdobu hrobu je žalovaná odpovědná v souladu s provozním řádem veřejného pohřebiště. Žalovaná se ohradila proti tomu, že někomu zabraňuje přinášet zemřelému květiny, věnce apod. Matku žalobce pouze s ohledem na to, že jde o standardní malý hrob, požádala o domluvu, co kdo na hrob přiveze, obdobně jako to činí dcera účastníků [jméno] [příjmení] i sestra žalované. Žalovaná odstraňuje výzdobu, pokud je již oschlá, poškozená či jinak esteticky nevhodná, což jí ukládá provozní řád. Žalovaná v [obec] nebydlí a hrob jí není monitorován ani hlídán, neví, co kdo na hrob pokládá. Domnívá se, že celá tato smutná záležitost má za cíl zasáhnout ji jako matku v nejcitlivější oblasti. Žalovaná uvedla, že s jakýmkoli zásahem do ostatků uložených v hrobovém místě nesouhlasí. Navrhovaný zásah se týká i jiných pozůstalých a je to vnímáno jako necitlivé a negativně se dotýkající práva na pietní nakládání se zesnulými příbuznými. Syn účastníků nikdy neprojevil přání, aby jeho ostatky byly rozděleny a umístěny na různých místech. Celý svůj život žil v [obec], měl tam své přátele a rodinu, k městu [obec] ani k nové rodině žalobce neměl žádný vztah. Rodiče žalobce bydlí v [obec], žalobce je pravidelně navštěvuje a může se na hřbitově kdykoliv zastavit. Žaloba je projevem absolutní neúcty k zemřelému synovi a rodičům žalované. Požadavek žalobce je neetický a nedůstojný a narušující klid zemřelého dítěte. Dle platné právní úpravy nelze bez souhlasu provozovatele veřejného pohřebiště a nájemce hrobového místa nikdo s ostatky tam uloženými ani hrobovým místem nakládat. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 685/2005 nelze návrhům domáhajícím se vydání rozhodnutí, jež se týká nakládání s ostatky pochovaných nebo zpopelněných těl zemřelých osob, vyhovět. Ostatky zemřelého nemohou být předmětem občanskoprávních vztahů, a tudíž ani vlastnického práva. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. K projednání věci samé soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů a na základě nesporných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z úmrtního listu soud zjistil, že syn účastníků [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel dne 20.5.2015. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že zpopelněné ostatky syna byly uloženy po oboustranné dohodě do hrobu, kde jsou uloženy i ostatky rodičů žalované, na hřbitově v [obec]. Z dodatku ke smlouvě o nájmu hrobového místa soud zjistil, že žalovaná je nájemkyní uvedeného hrobového místa. Z dodatku ke smlouvě o nájmu hrobového místa soud dále zjistil, že jde o hrobové místo na veřejném pohřebišti, což je zřejmé i z řádu veřejného pohřebiště [obec]. 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Podle ustanovení § 92 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje (odstavec 1). Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic (odstavec 2). 7. Lidskými pozůstatky se rozumí tělo zemřelého a jiné lidské pozůstatky, lidskými ostatky se rozumí lidské pozůstatky po pohřbení, pohřbením se rozumí uložení lidských pozůstatků do hrobu nebo hrobky na pohřebišti nebo jejich zpopelnění v krematoriu, veřejným pohřebištěm se rozumí prostor určený k pohřbení lidských pozůstatků nebo uložení lidských ostatků v podobě míst pro hroby a hrobky nebo úložiště jednotlivých uren nebo rozptylové či vsypové louky nebo jejich kombinace (srov. § 2 písm. c/ až f/ zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů). 8. V ustanovení § 92 odst. 2 o.z. je zakotveno soukromé subjektivní právo na vydání ostatků Ostatky člověka nejsou věcí v právním smyslu a ani předmětem vlastnického či jiného věcného práva. Nejedná se tak o nárok vyplývající z ochrany vlastnického práva. Svou povahou jde o osobností právo sui generis vznikající ex lege pohřbením těla zemřelého člověka a zanikající uložením ostatků na veřejném pohřebišti. Jinými slovy právo na vydání ostatků je přiznáno osobám uvedeným v ustanovení § 92 odst. 2 o.z., a to jen v případě, že ostatky nejsou již uloženy na veřejném pohřebišti. 9. Promítnuto do souzené věci to znamená, že žalobou uplatněný nárok nemá oporu v hmotném právu, neboť zpopelněné ostatky syna účastníků jsou uloženy na veřejném pohřebišti. Soud proto žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně zcela úspěšná žalovaná má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla v průběhu řízení zastoupena advokátem, v době vyhlášení rozsudku však již zastoupena nebyla, neboť advokát byl před vyhlášením rozsudku vyškrtnut ze seznamu advokátů. Náklady žalované sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) po 1.500 Kč (§ 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z náhrady hotových výdajů za tytéž úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.