44 C 136/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 7. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4.911,65 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že na základě rámcové smlouvy ze dne 31. 7. 2012 pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet. Dne 2. 5. 2019 byl mezi účastníky uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kterým se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorent ve výši 50.000 Kč. Úroková sazba pro kontokorent činila 18,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil podmínky kontokorentu, byl mu tento zablokován a nemohl jej dále čerpat. Žalobkyně následně dne 1. 7. 2020 přistoupila k zesplatnění kontokorentu a žalovaného o zesplatnění vyrozuměla. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 4.911,65 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 264,61 Kč. Žalobkyně dále žalobou požaduje úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně z jistiny od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020, a od 31. 7. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny od 11. 7. 2020 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 31. 7. 2012 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Rámcová smlouva [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 2. 5. 2019 byl dále mezi účastníky uzavřen Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě něhož žalobkyně umožnila žalovanému čerpat kontokorent do výše 50.000 Kč, a to přečerpáním běžného účtu č. [bankovní účet]. Úroková sazba kontokorentu činila 18,9 % ročně. V dodatku bylo mimo jiné sjednáno, že kontokorent musí být splacen do jednoho roku od data prvního čerpání. Z doloženého Přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaný poprvé čerpal kontokorent dne 16. 5. 2019. Kontokorent nebyl zcela splacen ani do 1. 7. 2020, kdy žalobkyně přistoupila k zesplatnění. Ke dni 1. 7. 2020 činila dlužná částka na kontokorentu na jistině 4.911,65 Kč a na dlužných úrocích z kontokorentu 264,61 Kč. Výzvou ze dne 1. 7. 2020 žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění kontokorentu a vyzvala ho k úhradě částky celkem 5.176,26 Kč nejpozději do 10. 7. 2020. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jakožto úvěrujícím a žalovaným jakožto úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku spočívající v možnosti žalovaného čerpat kontokorentní úvěr až do výše 50.000 Kč, a to přečerpáním peněžních prostředků na jeho běžném účtu. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, když žalovanému umožnila kontokorentní úvěr čerpat. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když kontokorentní úvěr nesplatil do jednoho roku od data první čerpání. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou kontokorentní úvěr ke dni 1. 7. 2020 zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.911,65 Kč na jistině a částku 264,61 Kč na dlužných úrocích z kontokorentu. Žalobkyni rovněž náleží smluvní úrok z dlužné jistiny od 1. 7. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 11. 7. 2020 do zaplacení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ostatní náklady řízení žalobkyně nepožadovala.