44 C 304/2021-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 6. 12. 2021 domáhal určení, že pan [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo] a paní [jméno] [příjmení], [rodné číslo] (žalobcovi rodiče) se k datu 31. 12. 1991 stali vlastníky pozemků p. [číslo] v k.ú. [část obce], evidovaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město, [územní celek], okres [okres]. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem domu [adresa] v k.ú. [část obce], [územní celek]. K domu přiléhají jako předzahrádka a zahrada za domem pozemky p. [číslo] o výměře 36 m2 a p. [číslo] o výměře 112 m2, které jsou evidovány jako vlastnictví žalovaného. Žalobce je přesvědčen, že pozemky by měly být evidovány na něj, když vlastnické právo na něj mělo přejít od jeho rodičů. V roce 1984 bylo rozhodnuto o přidělení pozemků do osobního užívání rodičům žalobce a žalobci, následně na to byla uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání. V dohodě bylo konstatováno, že právo osobního užívání vzniká dnem registrace dohody státním notářstvím. Žalobce a jeho rodiče proto podali návrh na registraci dohody státnímu notářství. Žalobce a jeho rodiče přitom pozemky společně s domem od roku 1979 užívali. K narušení pokojného stavu došlo 1. 3. 2001, kdy byl žalobci a jeho rodičům doručen dopis žalovaného, kde uvádí, že je eviduje jako uživatele pozemků a z pozice vlastníka je vyzývá k doložení nájemní smlouvy či jiného smluvního vztahu. V návaznosti žalobce a jeho rodiče dohledávali materiály vztahující se k pozemkům. V archivech nalezli rozhodnutí Státního notářství [okres] ze dne 28. 12. 1984, kterým toto rozhodlo, že se řízení o návrhu na registraci dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku zastavuje. Dle odůvodnění bylo důvodem zastavení řízení to, že jeden z účastníků dohody, a to žalobce, není zletilý a právní úkon za jeho osobu nebyl schválen opatrovnickým soudem. Žalobci není známo, zda toto rozhodnutí bylo jeho rodičům doručeno. Žalobce má nicméně za to, že zastavení řízení mělo účinky pouze ve vztahu k jeho osobě, když evidentně ve vztahu k jeho rodičům byl zápis uživatelského oprávnění proveden. Z archivních materiálů žalobce zjistil, že jeho rodiče byli k 17. 4. 1984 a i k datu 26. 11. 1990 řádně evidováni minimálně jako uživatelé pozemku p. [číslo]. Toto potvrdil i katastrální úřad. Žalobce je přesvědčen, že jeho rodiče se na základě § 872 odst. 1 a 4 zákona č. 509/1991 Sb., stali k datu 31. 12. 1991 vlastníky předmětných pozemků p. [číslo] v režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů, neboť k tomuto datu jim svědčilo právo osobního užívání těchto pozemků. Žalobce má rovněž za to, že jeho rodiče byli v dobré víře. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě je podle žalobce na jeho straně dán z toho důvodu, že jinou cestou není možné dosáhnout změny zápisu vlastnického práva k nemovitostem – vkladu do katastru nemovitostí. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce na určení vlastnického práva jeho rodičů k datu 31. 12. 1991 nemůže mít naléhavý právní zájem, poněvadž ani v případě, že by bylo žalobě vyhověno, by se nic nezměnilo na jeho právním postavení. Z určení vlastnického práva rodičů žalobce k pozemkům k datu 31. 12. 1991 by nešlo bez dalšího dovozovat tvrzené současné vlastnické právo žalobce a rozhodně by na podkladě tohoto určení nemohlo být do katastru zapsáno vlastnické právo žalobce. Žalobce ani neuvádí nic bližšího k tomu, proč by na něj mělo vlastnické právo přejít ze strany jeho rodičů. Žalovaný dále argumentoval tím, že z rozhodnutí Státního notářství [okres] ze dne 28. 12. 1984 neplyne, že by se týkalo pouze žalobce a jeho rodičů nikoliv. Z tohoto rozhodnutí je zcela zřejmé, že bylo řízení zastaveno jako celek. Bylo-li řízení zastaveno jako celek, k registraci dohody nikdy nedošlo a právo osobního užívání pozemků nevzniklo ani rodičům žalobce. Rodiče žalobce se pak nemohli stát ani vlastníky pozemků. Co se týče dobré víry, žalovaný poukázal na to, že rodiče žalobce v dobré víře ohledně vzniku práva osobního užívání být nemohli, neboť si museli být vědomi, že proces vzniku práva osobního užívání nebyl úspěšně završen. Na rozhodnutí státního notářství o zastavení řízení je vyznačena doložka právní moci, tato by nebyla vyznačena, pokud by rozhodnutí nebylo doručeno rodičům žalobce. Nadto, i pokud by rodiče žalobce byli v dobré víře, mohli v desetileté vydržecí době vydržet maximálně právo osobního užívání a nikoliv právo vlastnické. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 3. Na jednání dne 1. 9. 2022 žalobce poukázal na judikaturu vztahující se k naléhavému právnímu zájmu, a to konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1897/1998. Dále upřesnil, že naléhavý právní zájem na určení spatřuje žalobce v tom, že je právním nástupcem svých rodičů jako jejich jediný oprávněný dědic. Pokud by soud žalobě vyhověl, s daným rozhodnutím lze otevřít dodatečné projednání dědictví a následně je možné vlastnictví žalobce zapsat do katastru nemovitostí. 4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 5. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že otec žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel dne 16. 11. 2020, matka žalobce [jméno] [příjmení] žije (což potvrdil i žalobce na jednání dne 1. 9. 2022). 6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže (neexistence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení). 7. Navrhovaný výslech žalobce soud pro nadbytečnost neprovedl. 8. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že není dán naléhavý právní zájem na určení, že se rodiče žalobce k datu 31. 12. 1991 stali vlastníky sporných pozemků p. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Brno, proto žalobu v plném rozsahu zamítl. 10. V žalobcem zmiňovaném rozsudku ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/1998, Nejvyšší soud konstatoval, že„ spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení typově řeší právě žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem věci; je tomu tak právě proto, že je-li zde více dědiců a dědictví ohledně sporné věci nebylo vypořádáno, nemohou se dědicové bez dalšího domáhat určení, že jsou (spolu) vlastníky věci.“ 11. V rozsudku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004, Nejvyšší soud konstatoval, že„ spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení typově řeší právě žalobou na určení, že zůstavil byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci.“ Dále bylo v tomto rozsudku konstatováno, že„ ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 písm. c) OSŘ určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně níž nebylo jedinému dědici potvrzeno nabytí vlastnictví.“ 12. Z citované judikatury je zřejmé, že spor o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se typově řeší žalobou na určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci. Žalobce se nicméně domáhá určení, že jeho rodiče se stali vlastníky sporných pozemků k datu 31. 12. 1991. Pokud by soud takové žalobě vyhověl (a určil, že rodiče žalobce se k datu 31. 12. 1991 stali vlastníky sporných pozemků), takovéto soudní rozhodnutí by nesloužilo ničemu. Na základě takového rozhodnutí by totiž katastr nemovitostí vlastnictví nezapsal (katastr nemovitostí potřebuje k zápisu rozhodnutí znějící v tom smyslu, že určitá osoba je nyní vlastníkem určité nemovitosti), a ani by na základě takovéhoto rozhodnutí nemohl notář dodatečně projednat dědictví po zemřelém otci žalobce (matka žalobce stále žije). Notář totiž k dodatečnému projednání dědictví potřebuje rozhodnutí v tom znění, že určitá osoba byla ke dni svého úmrtí vlastníkem věci (notář by tedy v této věci pro dodatečné projednání dědictví potřeboval rozhodnutí v tom znění, že rodiče žalobce měli ke dni úmrtí otce žalobce, tj. ke dni 16. 11. 2020, ve společném jmění manželů sporné pozemky). Uvedené plyne i z logiky věci, neboť pokud by soud určil, že rodiče žalobce se stali vlastníky sporných pozemků k datu 31. 12. 1991, takovéto rozhodnutí by nevypovídalo nic o tom, co se s předmětnými pozemky dělo následujících cca 30 let (mohlo dojít k převodu či přechodu vlastnictví k pozemkům). Je tedy zjevné, že takovéto rozhodnutí by nemohlo sloužit ani k zápisu vlastnictví do katastru nemovitostí, ani k dodatečnému projednání dědictví. 13. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobcem požadované rozhodnutí (že se jeho rodiče stali k datu 31. 12. 1991 vlastníky sporných pozemků) by nesloužilo ničemu, nijak by nevyjasňovalo právní vztahy. Žalobce tedy ve smyslu § 80 o. s. ř. nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, tedy na určení, že se rodiče žalobce k