47 C 224/2021-11 — Městský soud v Brně

1. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř., jelikož manželé se po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání proti rozsudku. 2. Předmětem řízení byl návrh manželky na rozvod manželství, které bylo uzavřeno [datum] před Úřadem městské části města Brna, [obec]. Manžel souhlasil s rozvodem. 3. Soud zjistil následující závěr o skutkovém stavu. Manželé uzavřeli manželství dne [datum] před Úřadem městské části města Brna, [obec]. Mezi manžely došlo k rozvratu manželství, manželé spolu nežijí jako manželé (tj. zejména spolu intimně nežijí, nesdílejí zájmy, starosti a radosti) od února 2019 dosud, přičemž spolu sice ještě bydlí v jednom bytě, ale mají v úmyslu se rozestěhovat. Manželé se chtějí rozvést a na jejich straně je vzájemné citové odcizení. Jako příčinu rozvratu soud zjistil (viz § 120 odst. 3 o. s. ř.:„ Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.“) následující skutečnost: vzájemné citové ochladnutí. Manželé mají jedno nezletilé dítě, narozené dne 6. 12. 2008, a to [celé jméno manžela], přičemž o poměrech jejich syna bylo rozhodnuto v opatrovnickém řízení rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 1. 2022 č. j. 40P 52/2018-81 tak, že soud schválil dohodu manželů (rodičů) – pro dobu před rozvodem i pro dobu po rozvodu - o úpravě poměrů jejich nezletilého syna (nezletilý byl svěřen do péče matky a bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti otce - uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 11. 2. 2022), s tím, že dohoda je zcela v zájmu jejich nezletilého syna. Opatrovník nezletilého syna manželů z opatrovnického řízení (statutární město Brno) v opatrovnickém řízení navrhl schválit dohodu rodičů (manželů) o poměrech jejich nezletilého syna. Soud v tomto řízení o návrhu na rozvod neshledal, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem nezletilého syna manželů, který by byl dán zvláštními důvody. 4. Podle § 755 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jako „o. z.“) platí, že„ (1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. (3) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.“. Podle § 756 o. z. platí:„ Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.“. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky stanovené zákonem pro rozvod manželství podle § 755 o. z. Soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 o. z.). Podstata manželství tkví ve vytvoření a udržování harmonického prostředí, který naplňuje vnitřním pocitem štěstí každého zúčastněného člověka, tedy manžele. Prostředkem (umožňujícím toto harmonické prostředí a pocit štěstí každého člena takového vztahu) tu je zejména společné sdílení radostí i problémů (starostí), společné trávení volného času, zájmů, osobní péče o druhého manžela, vzájemná podpora, vzájemná komunikace, vnitřní pocit štěstí. Existence kladných citů mezi manžely je podmínkou smysluplného manželství (jako též mezilidského vztahu). Manželé se vzájemně odcizili citově. Účastníci již delší dobu - od února 2019 - spolu jako manželé nežijí, čímž je naplněno i zákonné hledisko trvalosti a hloubky rozvratu, přičemž již z charakteru konkrétní příčiny rozvratu (oboustranné citové ochladnutí) a délky rozvratu (více než 3 roky) se podává nenapravitelnost rozvratu. Výše popsaný stav se s výše uvedenou charakteristikou manželství jako harmonického pokojného prostředí, umožňujícího vést každému prožívat šťastný život, neslučuje. Příčina rozvratu manželství (§ 756 o. z.) je uvedena shora – vzájemné citové ochladnutí. Soud neshledal, že by rozvod manželů byl v rozporu se zájmem nezletilého syna manželů, který by byl dán zvláštními důvody (§ 755 odst. 2 písm. a) o. z.), přičemž vycházel i z názoru opatrovníka nezletilého (z opatrovnického řízení), vysloveného i v řízení o návrhu na rozvod. Obdobná úvaha platí i ve vztahu k pravomocnému rozsudku opatrovnického soudu o schválení dohody manželů o úpravě poměrů jejich nezletilého syna pro dobu po rozvodu, který přitom byl vyhlášen kratší dobu před vyhlášením rozsudku o rozvodu. Koneckonců, intenzita důvodů pro zamítnutí návrhu na rozvod kvůli ochraně dítěte musí být vyšší, proto zákon v § 755 odst. 2 písm. a) o. z. používá sousloví„ zvláštní důvod“, což je opak běžných problémů v souvislost s rozlukou manželů a běžných dopadů na děti. Muselo by jít o natolik intenzivní důvody, že by rozvod značil hlavně rozpor s dobrými mravy, posuzováno zájmy dítěte, například invalidita dítěte či duševní postižení apod., tedy nemoci dítěte takového charakteru, že vyžadují přítomnost obou rodičů. Nic takového zjištěno (ani tvrzeno) nebylo. Nadto, nucení manželů do manželství proti vůli manželů by mohlo být reálně kontraproduktivní, jelikož manželé by mohli být frustrovaní, a manželé by to mohli vědomě či podvědomě ventilovat frustraci z nuceného setrvávání v manželství i před jejich nezletilým synem. Soud proto toto manželství účastníků podle § 755 odst. 1 o. z. rozvedl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení.