47 C 267/2021-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 20. 9. 2021 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku celkem ve výši 35 519,12 Kč a zákonných úroků z prodlení za dobu od 26. 4. 2021 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 30. 10. 2019, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 35 519,12 Kč, které žalovaná byla povinna vrátit do 25. 4. 2021.2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, nereagovala na žádnou z výzev soudu.3. Dne 15. 2. 2022 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření smlouvy, neprokázal poskytnutí peněžních prostředků na bankovní účet, který by patřil žalované, dále neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci a v neposlední řadě nebylo prokázáno, že věřitel dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované (takže smlouva by byla absolutně neplatná). K jednotlivým dílčím důvodům soud uvádí toto.4. Žádná listina, která by mohla vést k uzavření smlouvy, není podepsána žalovanou (dokonce není vůbec podepsána, tedy ani údajným původním věřitelem). Žalobce předložil listinu označenou jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne 30. 10. 2019. V ní je uvedeno, že společnost , Anonymizováno, se zavazuje poskytnout klientovi (žalované) úvěr až do výše 80 000 Kč a že klient se zavazuje úvěr splatit, zaplatit úroky 10,50 % měsíčně a zaplatit příslušné poplatky (důkaz touto listinou). Tato listina však není podepsána, nejen společností , Anonymizováno, , ale ani žalovanou. Nelze tak dovodit, že by šlo o důkaz bezpečně prokazující uzavření smlouvy s žalovanou. Neplyne z tohoto důkazu (ani z jiných důkazů), že a jak byla prokázána totožnost žalované před údajným uzavřením této smlouvy. Číslo bankovního účtu, na který měla žalovaná úvěr čerpat, není uvedeno vůbec. Nelze tak bezpečně identifikovat číslo účtu, kam by podle smlouvy měl věřitel zaslat tvrzené peníze. Nebyl totiž předložen doklad o tom, že by žalovaná autorizovala daný bankovní účet jako účet, na který mají být poskytnuty finanční prostředky.5. Uvedené nedostatky nemůže překonat ani důkaz listinou „Loan application info“, neboť jde o listinu nepodepsanou, neautorizovanou, jedná se o soupis různých parametrů, které jsou bez bližšího vysvětlení nic neříkající. Navíc tam je uvedena jen částka 2 000 a je to datováno 8. 12. 2020, což tedy nekoresponduje s datem tvrzeného uzavření smlouvy 30. 10. 2019.6. Důkaz fakturou var. sym. , Anonymizováno, je rovněž nedostačující, neboť se jedná o jednostranné právní jednání, navíc nepodepsané, které nemůže suplovat plnohodnotnou smlouvu či důkazy o poskytnutí žalovaného žalobní částky.7. Nebylo prokázáno, že by mezi stranami vznikl právní poměr daného obsahu. Dokonce žalobce ani neprokázal, že by kdy jeho tvrzený předchůdce vůbec kdy poskytl jakoukoli částku žalované.8. Co se týká aktivní věcné legitimace žalobce, tedy že se stal novým věřitelem žalované, tato z ničeho nevyplynula. Žalobce uvedl, že původní věřitel společnost , Anonymizováno, p. l. c. postoupil žalovanou pohledávku na něj. Žalobce předložil soubor listin, v nichž je jméno žalované s čísly 761845 a s částkou 35 519,12 Kč. Tato listina zmiňující jméno žalované však není podepsána, a proto nelze bezpečně dovodit, že jde o skutečnou přílohu ke smlouvě o postoupení pohledávek. Navíc nikde není uvedeno číslo smlouvy , Anonymizováno, , s kterým by bylo možné předmětnou pohledávku za žalovanou ztotožnit; není tak bezpečně zřejmé, zda jde právě o žalovanou pohledávku, když není zřejmé, jaké bylo číslo smlouvy údajně uzavřené s žalovanou.9. Stejný nedostatek stíhá i úkon „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 28. 5. 2021, který ještě ke všemu není rovněž podepsán jednající osobou. Žalobce předložil tuto listinu údajným vystavitelem společností , Anonymizováno, , avšak tato listina není podepsána a navíc není bezpečně zřejmé, že se týká žalované pohledávky (píše se tam o smlouvě s č. , hodnota, , ale žalobce nepředložil smlouvu s takovým číslem). Číslo , hodnota, u žalované pohledávky není uvedeno ve vztahu k žalované v žádné listině, která by byla způsobilá prokázat, že žalovaná pohledávka má identifikační č. zrovna 761845.10. Žalobce tak neprokázal ani svou aktivní legitimaci ve sporu. Soud proto nemohl žalobě vyhovět i z tohoto důvodu.11. Sice z odpovědi , Anonymizováno, z 7. 1. 2022 vyplynulo, že majitelem účtu , č. účtu, byla ke dni 30. 10. 2019 žalovaná. Avšak žalobce neprokázal, že žalované tvrzený původní věřitel vůbec kdy poskytl na tento účet jakoukoli částku (tím méně tvrzenou částku 35 519,12 Kč). Navíc tvrzení žalobce jsou rozporná s důkazy – podle výzvy k úhradě před podáním žaloby s datem 28. 5. 2021 měla být žalované zapůjčena částka 23 497,63 Kč, ale podle žalobního tvrzení žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 35 519,12 Kč. Tu koneckonců žalobce neunesl již břemeno tvrzení – kdy byla žalované poskytnuta jaká konkrétní částka. Z uvedených důvodů nebylo možné žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Navíc i kdyby to žalobce prokázal, bez tak by žalobě nebylo možné vyhovět pro neprokázání aktivní legitimace na straně žalobce (že by žalobce nabyl žalobní pohledávku od event.. původního věřitele).12. Při právním posouzení soud použil zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona.13. V neposlední řadě soud musí uvést, že smlouva, bylo-li by prokázáno její uzavření, by byla absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když původní věřitel nezkoumal řádně a pečlivě úvěruschopnost žalované (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).14. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.16. V souzené věci je to žalovaná, kdo byl zcela úspěšný, a proto by jí náležela náhrada nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.