48 C 120/2020-36 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízen byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 40.983,29 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi stranami byla dne 14. 2. 2006 uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření. Žalovaná se v ní zavázala splácet úroky z úvěru v měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po jejím přidělení splácet jistinu a úroky ve splátkách tam uvedených až do úplného zaplacení. Žalobkyně žalované poskytla v dubnu 2006 částku 54.000 Kč, čímž byl přislíbený úvěr vyčerpán. Žalovaná ale nedostála své povinnosti hradit splátky, žalobkyně proto od smlouvy dne 30. 11. 2017 odstoupila. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 40.983,29 Kč s příslušenstvím, dále zaplacení úroku ve výši 3.679,44 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 6.260,28 Kč a částky 815 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinami, ze kterých zjistil následující skutkový stav. 4. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 14. 2. 2006 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované překlenovací úvěr ve výši 54.000 Kč. Stranami byl sjednán úrok ve výši 7,1 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni zálohovou měsíční splátku úroků ve výši 319,50 Kč a dále měsíční úhradu za vedení účtu překlenovacího úvěru ve výši 25 Kč. Obě částky byly splatné vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bylo provedeno první čerpání úvěru. Úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva k vkladu stavebního spoření klienta ze smlouvy o stavebním spoření, výše zůstatku ke dni uzavření smlouvy činila – 815 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila souhlas s budoucím přijetím přidělení cílové částky s tím, že jejím přidělením dochází ke změně úvěrových podmínek. Současně byla sjednána pevná úroková sazba 4 % ročně. Po přidělení cílové částky 54.000 Kč pak byla žalovaná povinna splácet žalobkyni splátku úvěru a úroků ve výši 486 Kč měsíčně vždy ke každému 25. dni v měsíci. Součástí smlouvy pak byly i všeobecné úvěrové podmínky žalobkyně ze dne 1. 1. 2005, ze kterých vyplývají mj. předpoklady poskytnutí úvěru i podmínky jeho čerpání. Z čl. 6 podmínek pak vyplývá právo žalobkyně v případě, že žalovaná neplnila podmínky smlouvy, požadovat okamžité splacení dlužné částky. Žalobkyně byla dále oprávněna v případě prodlení s placením úroků z překlenovacího úvěru nebo s placením splátek přiděleného úvěru, od uzavřené smlouvy odstoupit. Žalované byla na základě její žádosti o výplatu ze dne 17. 2. 2006 vyplacena dne 1. 3. 2006 částka 48.600 Kč a na základě její žádosti ze dne 28. 3. 2006 pak dne 7. 4. 2006 zbylá část ve výši 5.400 Kč. Obě částky byly žalované žalobkyní vyplaceny na bankovní účet uvedený v žádosti. Výplata obou částek je pak zřejmá i z výpisu z účtu překlenovacího úvěru za rok 2006. Z jednotlivých výpisů z účtu překlenovacího úvěru z období let 2006 – 2019 jsou pak zřejmé jednotlivé pohyby na účtu, jednotlivé žalovanou uhrazené splátky, výše poplatku za výpis z účtu ve výši 25 Kč měsíčně a výše dlužných úroků z prodlení. Žalovaná uhradila žalobkyni poslední splátku dne 19. 6. 2017. Dopisem žalobkyně ze dne 31. 10. 2017 pak byla žalovaná vyrozuměna o tom, že ke dni 31. 10. 2017 ji bude přidělena smlouva o stavebním spoření, což mj. znamenalo, že úvěr z fáze překlenovacího přejde do fáze přiděleného s tím, že od tohoto data bude žalovaná čerpaný úvěr žalobkyni splácet ve výši ze smlouvy vyplývající. Žalovaná tak byla od 1. 11. 2017 povinna hradit žalobkyni částku 486 Kč měsíčně. Žalovaná byla dopisem žalobkyně ze dne 15. 11. 2017 zaslaným ji doporučeně na adresu [adresa], zpravena, že ke dni 15. 11. 2017 žalobkyni dlužila částku 1.349,27 Kč a dále s tou skutečností, že nebude-li dluh do 30. 11. 2017 zaplacen, odstoupí žalobkyně z důvodu podstatného porušení smlouvy žalovanou od úvěrové smlouvy, jakož i od smlouvy o stavebním spoření, čímž žalované vznikne povinnost uhradit celý úvěr, jehož jistina ke dni 15. 11. 2017 činila částku 41.067,52 Kč. Žalobkyně ke dni 30. 11. 2017 od smlouvy odstoupila. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 40.983,29 Kč s příslušenstvím, úroků za období od 1. 12. 2017 do 31. 1. 2020 ve výši 3.679,44 Kč, smluvních úroků z prodlení za období od 1. 12. 2017 do 31. 1. 2020 ve výši 6.260,28 Kč a poplatků ve výši 815 Kč (viz obraty ke smlouvě). 5. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 6. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval daný závazkový vztah dle z. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ obchodní zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. <i>7. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Dle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.</i> <i>9. Dle § 503 odst. 1 obchodního zákoníku závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Dle odst. 2 mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.</i> <i>10. Dle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.</i> <i>11. Dle § 330 odst. 1 obchodního zákoníku má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Neurčí-li dlužník, který závazek plní, je splněn závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství. Dle odst. 2 při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.</i> <i>12. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.</i> <i>13. Dle § 261 odst. 1 písm. d) obchodního zákoníku se obchodním zákoníkem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mj. i ze smlouvy o úvěru.</i> 14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 14. 2. 2006 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, čímž mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku. Žalovaná se se splácením úvěru dostala v průběhu trvání závazkového právního vztahu do prodlení. Žalovaná byla žalobkyní marně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně v souladu se smlouvou z důvodu nehrazení splátek žalovanou od úvěrové smlouvy i od smlouvy o stavebním spoření odstoupila a žalovanou dosud neuhrazenou část úvěru zesplatnila. Žalobkyně tak má dle § 497 a násl. obchodního zákoníku právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 40.983,29 Kč, dále má žalobkyně dle § 502 obchodního zákoníku i právo na úroky, a to jednak v kapitalizované výši 3.679,44 Kč za období od 1. 12. 2017 do 31. 1. 2020 a dále i na úrok ve výši 4 % ročně z č