49 C 109/2021-62 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud určil, že v době od 2. 1. 2009 do 13. 4. 2015 trval jeho pracovní poměr u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a dále aby soud uložil žalované započíst žalobci dobu trvání tohoto pracovního poměru do doby pojištění pro účely zákona č. 155/1995 Sb. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 19. 12. 2008 uzavřel s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pracovní smlouvu, v níž sjednali druh práce a místo výkonu práce, jež žalobce rozvedl, a den nástupu do práce (2. 1. 2009). Podle této smlouvy žalobce vykonával pro [anonymizováno] [jméno] [příjmení] práci až do dne 13. 4. 2015, kdy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zemřel. Následně, v roce 2020, žalobce zjistil, že žalovaný neeviduje zaměstnání žalobce u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že Ing. [jméno] [příjmení] zemřel, není reálné, aby podal příslušnou přihlášku k pojištění zaměstnance zaměstnavatelem. Žalobce podrobně rozvedl důvody, pro něž by měla být započtena doba jeho zaměstnání u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pro účely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, neboť ve věci nemůže být pasivně legitimována, neboť provést započtení doby zaměstnání do doby pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb. může výlučně [ulice] [anonymizována tři slova], nikoli žalovaná. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Česká správa sociálního zabezpečení rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek. Ze shora citovaného ustanovení je zřejmé, že subjektem, který rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, je Česká správa sociálního zabezpečení, nikoli žalovaná. České správě sociálního zabezpečení (nikoli soudu) rovněž přísluší o dávkách, jichž se žalobce ve své podstatě (dávky invalidního důchodu, jak plyne z obsahu spisu) domáhá, rozhodovat, a v rámci takového řízení též posoudit, zda lze započíst dobu zaměstnání do doby pojištění pro účely zákona č. 155/1995 Sb. Z těchto důvodů soud dovodil, že v části, v níž se žalobce domáhá započtení doby zaměstnání do doby pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., nelze žalobě vyhovět již proto, že subjektem, který o započtení doby zaměstnání do doby pojištění rozhoduje (v rámci řízení o žádosti o invalidní důchod, o nějž žalobci podle obsahu spisu zjevně jde, k tomu srov. vyjádření žalované ze dne 12. 1. 2022 a rozhodnuté České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 8. 2021, č. j. R- 30.8.2021 – 422/701 108 3794)), je Česká správa sociálního zabezpečení, nikoli žalovaná. Nelze tedy uložit provedení zápočtu podle žalobního návrhu žalované, a proto v této části soud žalobu zamítl (výrok I.). Dále se soud zabýval žalobou v části, v níž se žalobce domáhal určení trvání pracovního poměru v době od 2. 1. 2009 do 13. 4. 2015. Dospěl pak k závěru, že z povahy věci žalovaná nemůže být ani v této části žaloby pasivně legitimovaná a žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení (srov. ustanoven § 80 o. s. ř.). Jde-li o spor o dobu trvání zaměstnání a jeho započtení, jde o předběžnou otázku, která má být řešena v řízení o žádosti o invalidní důchod podle zákona č. 155/1995 Sb. K rozhodnutí o této otázce je pak příslušný správní orgán, nikoli soud, jak shora uvedeno. Pro zjevnou absenci pasivní legitimace žalované a současně absenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení trvání pracovního poměru, zamítl (výrok II.). Konečně, žádal-li žalobce v podání ze dne 24. 2. 2022 o„ doporučení, alespoň rámcově, jak postupovat dále“, nelze než žalobci doporučit, aby se se žádostí o právní pomoc obrátil na advokáta, nejlépe advokáta specializujícího se na danou problematiku. Soudy právní pomoc (včetně rad o vhodnosti dalšího postupu) účastníkům řízení poskytovat nemohou. Vyjma toho nutno uvést, že možnosti dalšího postupu žalobce podrobně rozvedla žalovaná v podání ze dne 12. 1. 2022, jímž se vyjadřovala k možnosti mimosoudního vyřízení věci. Toto podání žalované bylo žalobci doručeno dne 17. 1. 2022. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal žalované, která byla ve věci plně úspěšná, náhradu nákladů řízení za jeden úkon (vyjádření ve věci samé) ve výši 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. O pariční třídenní lhůtě přitom soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).